Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červenec 2016

Banánový džem

29. července 2016 v 4:49 | Hanka |  Recepty
Myslela jsem, že jsem sem už banánový džem psala, ale ať hledám, jak hledám, není tu.
Takže kdo rád banány na všechny způsoby, zbystřete.
Tento džem je pro nás trochu vzácný, ale vždy hrozně dobrý.Vždycky je první, který nějak záhadně zmizí.Mrkající

Je velmi jednoduchý, nejsložitější na tom je sehnat co nejlevnější banány.
Jsou potřeba banány přezrálé, jako se používají na kokteil. Občas se dají sehnat s velkou slevou, protože je obvykle nikdo nechce. Před dvěma lety, jsem dostala dokonce tyhle banány zadarmo a ještě byl zelinář rád, že jsem si je vzala.

Takže potřebujeme :
1,5 kila banánů ( musíme koupit kila dvě, protože to co uvádím je čistá váha, bez slupek)
3/4 kg ( nebo i méně ) cukru
trochu vody ( postačí malá sklenička )
1 lžičku mleté skořice
šťávu z jednoho citronu
vanilkový lusk ( já dávám domácí vanilkový extrakt, nebo van. cukr )
2 lžíce rumu

Banány nakrájíme na menší kousky, přidáme cukr, vodu, skořici, vnitřek z vanilky ( nebo 1 lžíci van. extraktu ) a rozvaříme. Musíme hlídat, občas to rádo utíká z hrnce.
Ke konci varu přidáme citronovou šťávu a rum a už jen necháme lehce přejít varem, aby se odpařil alkohol. Vypneme a rozmixujeme. Plníme do skleniček a komu se chce, může ještě klasicky zavařit.

Barva nic moc, ale ta chuť to všechno vyrovná. Můžeme použít na palačinky, na pečivo apod.

PS: slupky ale nevyhazujte. Udělejte si hnojivo na kytky.
Nacpěte je do petek, zalijte vodou a nechte několik dní odstát. Potom slijeme do čistých petek a ředíme vodou přibližně v poměru 1:1 Pozor strašně to smrdí. Pokud tím budete zalévat kytky doma, běžte na procházku a po příchodu pořádně vyvětrejte. Ale vaše kytky domácí i zahradní vám budou vděčné.Usmívající se

V lese - pokračování

28. července 2016 v 3:49 | Hanka |  Co se děje u nás
Tak kdepak jsme to minule přestali?

Ano už vím.

Ve středu jsem opět vyrazila do lesa.
Šla jsem až později odpoledne konkrétně až po 15. - cté hodině. I tak byla cesta úmorná a silnice rozpálená odpoledním, červencovým sluncem.
Těšila jsem se do lesa. Dokonce kolem mě projelo několik aut a já bojovala s pokušením si nějaké stopnout. Stejně jeli všichni na Vísku, jinam to ani nešlo.
Nakonec jsem pokušení odolala a celou cestu jsem poctivě odšlapala po svých.

Hurá, konečně jsem ve stínu lesa.
Skulila jsem na lavičku na rozcestí. Něco málo jsem zobla a napila se. Hned mi bylo líp.
Ještě chvilku jsem poseděla a odpočívala a potom jsem se pustila do lesa. Nebylo nutné jít nikam daleko. V samém okolí cesty bylo borůvčí plno.


V lese

22. července 2016 v 10:41 | Hanka |  Co se děje u nás
Dovolená se mi pomalu chýlí ke svému konci a já jsem pořád jaksi neměla čas na to, to jsem si řekla, že určitě udělám.

První den dovolené jsem prala spoustu věcí, vyřizovala staré, ale stále odkládané a potom už pozapomenuté záležitosti.
Ve středu 13. července jsme měli jet na každoroční, pravidelnou návštěvu k mojí sestřenici k Lovosicím. Jezdíme tam každoročně, protože její kluci-dvojčata mají v červenci narozeniny. Růža s Tondou se tam vždycky moc těší.

Původní plán byl, jet tam až na víkend, ale to nešlo, protože Tonda v neděli odjížděl na tábor jako pomocník. Museli jsme se vrátit už v pátek.
Růža mě přemlouvala, abychom jeli domů až v sobotu.
Rozmlouvala jsem jí to dost dlouho.
Musíme jet v pátek, protože, kdyby Tonda ještě něco potřeboval dokoupit, tak v sobotu mají ještě otevříno, musím mu ještě něco vyprat, tak aby to uschlo a taky existuje přísloví : Ryba a host třetí den smrdí.
Nerada, ale smířila se s tím.


Je libo kávu ?

9. července 2016 v 16:23 | Hanka |  Zpovědnice
Blížící se dovolená mě přiměla přemýšlet o příjemnějších věcech než jen co uvařit, aby to bylo co nejjednoduší, dalo se to lehce ohřát, popř. sníst studený, zda kočky dostaly žrát a pokud ne, kde jsou a kdy dostanou a kdo je nakrmí, když já jsem v práci, jestli doma samotné 13 leté děti mi z chalupy neudělaly kůlničku na dříví, jestli stihnu večer ještě nakoupit základní potraviny a proč už zase prší, když potřebuju trochu slunce, aby mi uschlo prádlo, nebo abych neměla v záhonech bahniště, když mám zrovna čas hrabat se v záhonech.
Zkrátka blížící se volné dny mi umožňují přemýšlet i v jiných, než jen v ryze přízemních dimenzích


První výlet

3. července 2016 v 23:02 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Koťátka rostou jako z vody.
Nejen, že už dávno vidí, ale dostaly i nový pelíšek.
Z vysokého košíku nemohly nic vidět a jak rostly, začínaly být zvědavé a zkoušely z toho košíku vylézat. Jenže jsme měli strach, že by se jim to mohlo povést, mohly by přepadnout a ublížit si.
Takže dostaly nízkou bedýnku.
Líze se zpočátku nelíbilo a snažila se koťata stěhovat jinam. Tahali jsme je ze všech nejrůznějších koutů. Nakonec se bedýnkou smířila.