Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

V Hradci Králové

25. října 2016 v 12:29 | Hanka |  Co se děje u nás
Minulý pátek jsme navštívili věnné město českých královen - Hradec Králové. Než si uděláme krátkou procházku po městě, zmíním se o hlavním programu návštěvy tohoto universitního města.
Jeli jsme na Věrčinu magisterskou promoci.Usmívající se

Začneme pěkně od začátku. Pohodlně se usaďte, asi to bude trochu dlouhé.Mrkající



Celou výpravu jsem ( pro sebe ) rozdělila na několik etap.
Vzhledem k tomu, že že nás jelo poměrně hodně a k dispozici bylo jen jedno auto, určili jsme si odjezd takto:

Etapa 1. - Růženka ve čtvrtek večer odjíždí do Liberce, kde spí u své sestry.
Iva i Růža měly jet s dědou autem, tak aby děda nemusel zajíždět pro Růžu do Chrastavy. Měly se s dědou a Věrčiným přítelem setkat v Liberci v předem určeném čase a místě.

Etapa 2. - vstávání nás ostatních - Tonda, taťka a já - bylo velmi časné. Už ve 4 hodiny ráno. Nechtělo se, ale jinak vše bez problémů. Jen Tondu jsme museli tahat z postele za nohu.

Etapa 3. - odjížděli jsme v 5:15 autobusem do Liberce. Možná vás napadne, proč tak brzy. První promoce začínaly už v 9 hodin a Věrka byla zrovna v té první části.

Etapa 4. - cesta z Liberce do Hodkovic nad Mohelkou.
Autobus tam po dálnici jel pouhých 20 minut. Vystoupili jsme a netrpělivě očekávali autobus, který měl přijet z Jablonce nad Nisou. Naštěstí na sebe nenechal dlouho čekat.

Etapa 5. - cesta z Hodkovic do Hradce.
To už jel autobus přímo, stavěl jen v Turnově, Jičíně, ještě na nějakém menším městě, které jsem si nezapamatovala, protože od Jičína mně zmohlo brzké vstávání, jedoucí, vyhřátý autobus a vědomí, že cesta potrvá nejméně hodinu, jsem si prostě schrupla.

Etapa 6. - závěrečná.
Do Hradce Králové jsme dorazili v 7:45. Překvapilo mně veliké autobusové nádraží, dvě krásné, prosklené haly a nástupiště značená písmeny a čísly. Zde jsme se měli setkat s Věrkou, která přijela přibližně ve stejném čase vlakem z Moravy. Doprčic, ale v které hale. Netušila jsem, že to je tady tak veliké.
Zamířili jsme do té bližší. Věrka nás samozřejmě hledala v té druhé.
No nakonec jsme se sešli ( ať žijí mobilní telefony Smějící se).

Věrka, jako znalec zdejšího prostředí ( však zde také 2 roky studovala ) se ujala iniciativy a odvezla nás městskou hromadnou dopravou do budovy, kde měli být promoce.
Děda s ostatními dorazili chvilku před námi.
Věrka odešla nazkoušet nástup a obléknout se do taláru. My jsme se šli do šatny svléknout a přezout. Nejela jsem v lodičkách, protože neumím chodit na podpadcích a v těch lodičkách bych nedošla ani na konec naší ulice.
I tak to byla hrůza. Podpadky byly 8 cm vysoké a úzké a naleštěná žula na podlaze způsobila, že jsem si málem rozbila nos. Ještě, že jsem měla s sebou manžela a syna. Elegantně jsem se do nich zavěsila a tvářila se, jako že to je samozřejmost a ti dva mi dělají garde odjakživa.Smějící se

V hale se daly koupit květiny.


Většina lidí přišla bez kytic a kupovali je teprve zde, takže květinářky asi dost vydělaly.

Aulu vám ukazovat nebudu. Fotky ( i přes focení s bleskem ) nejsou nijak pěkné, při přiblížení i rozmazané.


Takže následující fotky jsou už z haly.


Věrka s dědou, který byl moc pyšný na svou nejstarší vnučku.


Věrka s rodiči a přítelem. Věrčinýho přítele jsem sem nechtěla původně dávat ( neb nemám jeho souhlas ), ale on byl na všech fotkách, kromě té s dědou, tak budu doufat, že mu to nebude moc vadit a že mi nenabančí .


Začnu zleva : v žlutých šatech je Růženka, v růžovém Iva, potom Věrčin přítel, Věrka a v modré košili Tonda.

Věrka jako jediná z ročníku končila s vyznamenáním, proto ty červené desky. Ostatní měly desky zelené.

Zpáteční cesta zase proběhla tak trochu na etapy. Děda s Věrkou, jejím přítelem a Ivou odjeli dost brzy, protože Iva musela stihnout odpolední, my ostatní jsme se vydali na procházku po městě.

Měli jsme hodinu a půl. Moc lituju, že jsme se nezdrželi déle, protože Hradec je moc pěkné město, už proto, že je placaté a ne nahoru a dolů jako v Liberci.
Tak aspoň několik rychlých záběrů po cestě zpět na autobusové nádraží.


Hlavní vchod do univerzitní budovy.




Parková úprava kolem. Bylo krásně, relativně i teplo, sluníčko se vyznamenávalo. Nebýt barevného listí, neřekla bych, že je konec října.

A teď hurá do města.



Nábřeží Orlice.


Zde je vidět zbytky původního opevnění a věž kostela.



Ale i historickém Hradci je moderní umění a moderní archtektura.



Labské nábřeží je absolutně úžasné. Takovýto chodníček je po celém středu města a evidentně je velmi oblíbené k procházkám. Hlavně v parném létě to musí být nádherné, ale i podzim s probarvenými listy a svítícím sluníčkem končícího babího léta, má něco do sebe.



Konec konců vodní prvek je všude a je to moc příjemné.
Všimněte si na druhé fotce té věže v pozadí s písmenem P. Je to parkovací věž na kola. Nikdy jsem nic podobného neviděla. U každého obchodu mají stojany na kola. Skoro každý chodník má svůj pruh pro cyklisty. Kolo je zde evidentně oblíbený dopravní prostředek.


Také mně zaujal tento kruhový objezd.
V Hradci jezdí trolejbusy a protože toto je zřejmě jedna z velmi frekventovaných a asi i hlavních křižovatek, bylo nutno vyřešit dráty pro trolejbusy, které zde mění směr svých tras a jistě se i prolínají jednotlivé trasy.
Architekt to vyřešil opravdu obdivuhodně. " Držáky " ve tvaru koruny opět umocněné fontánou.


Trolejbusy evidentně s kruháčem nemají vůbec žádný problém. A červený pruh pro cyklisty.Usmívající se



Historická budova vlakového nádraží a nádraží autobusové hned vedle, jen za rohem.

Při pozorném pohledu si všimnete, že na cedulkách jsou písmena. Zjistila jsem proč.
Červená písmena a čísla jsou pro městskou dopravu, modrá pro linkovou.
Toto obrovské autobusové nádraží slouží i jako terminál MHD. A aby jim tam turisti nebloudili, mají velmi pečlivě vypracovaný informační systém a pro upřesnění jednotlivou dopravu rozlišenou ještě barevnými číslicemi a písmeny.

Moc se mi v Hradci líbilo. Je to opravdu krásné město.Usmívající se

Když jsme jeli domů, v Hradci svítilo chvílemi sluníčko a jen barevné listy připomínaly vrcholný podzim.



V Hradci bylo asi 13 st., ale jak jsme jeli směrem na severozápad, přibývaly mraky a současně klesala teplota. V Jičíně už nebylo po slunci ani památky a jen 10 st. v Turnově bylo zcela regulerně pod mrakem a teplota sotva atakovala 9 st. V Hodkovicích začínalo pršet a teplota se zastavila na 8 st. No a v Liberci už lilo jako z konve a teplota byla jen 6 st.
No jo, Liberec, ne na darmo se mu říká " nočník Evropy ".

Domů jsme dorazili krátce po třetí hodině odpolední.Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. října 2016 v 12:41 | Reagovat

No musím říct, že od posledních fotek Růži a Tondy tady na blogu nějak zdospěláčtěli!V Hradci jsem byla jen jednou, kdysi dávno s učňákem, pak jednou v nemocnici ale za to dobře znám zónu kde je Makro a Hornbach :-D

2 Hana Hávová Hana Hávová | 25. října 2016 v 12:49 | Reagovat

[1]: No jo, vždyť jim taky už táhne na 14. A to ještě proti některým svým spolužákům pořád vypadají dětsky. Ale já vídám denně, tak mi asi tak nepřijde. Když vidím děti mé sestřenice po delší době, taky si říkám, že jsou nějak vyspělí. A to jsou mladší než ty moje. ;-)

3 Hanako Hanako | 25. října 2016 v 14:23 | Reagovat

Blahopřeji Věrce i pyšným rodičům. Z Růženky roste pěkná slečna a Tonda už nevypadá jako hošík. HK bylo a je stále krásné město. :-)  :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. října 2016 v 9:29 | Reagovat

Srdečně blahopřeji! Umím si představit, jaký je to pocit, mám taky doma jednoho s červeným diplomem! :-)
Nějak jsem zaspala dobu, Růženka a Tonda nějak vyrostli, měla jsem je stále za nějaké menší děti. :-)

5 Jirka Jirka | E-mail | Web | 28. října 2016 v 9:54 | Reagovat

Dopravu jste měli důkladně promyšlenou. Promoce byla parádní, máte na co vzpomínat a při červeném diplomu má Věrka ma cobýt hrdá. V Hradci jsem několikrát byl na výstavě v muzeu. V minulosti. Vidím, že se tam od té doby dost změnilo.

6 Veki Veki | Web | 31. října 2016 v 15:13 | Reagovat

Tak to jste viděla víc než já, v Hradci se nějak staví... kruháč a tu podivnou sochu jsem ani neviděla. :-D

7 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 3. listopadu 2016 v 17:58 | Reagovat

Hani, velká gratulace k úspěchů dcery.My také zažili dceru s červeným diplomem, tak vím jaké to je,když máš z radosti a úspěchů dětí sama velkou radost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama