Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Dostáváme se k popisu písmene "B"

17. prosince 2016 v 0:28 | Hanka |  Zdravotnické ABC
První z popisu písmene "B" jsou BARBITURÁTY.

Barbituráty jsou léky, které se hlavně v minulosti užívaly při léčbě nespavosti. Byly silně návykové a velmi brzy se na ně vytvořila závislost. Toho využívali i narkomani a z léků, které vymámili na lékařích si chemickou reakcí vyráběli drogy.
Vzhledem k nízké terapeutické účinnosti a k poměrně častým vedlejším účinkům byly nahrazeny novějšími typy hypnotik ( léky na spaní ) a antiepileptik ( léky na tlumení křečí při epilepsii ).



Pamatuju si jednu příhodu, kterou jsem si vyzkoušela na vlastní kůži a ta se také týká barbiturátů.
Jedním nejznámějším lékům na nespavost býval ROHYPNOL ( starší generace jistě pamatuje ).
Už dnes nevím proč, ( asi jsem měla nějaké nervy a měla strach, že vůbec neusnu ) jsem si vzala na noc Rohypnol. Naštěstí jen půlku, protože si vůbec nechci představit, co by se mnou udělala celá tableta. U Rohypnolu byl normální nástup účinku asi hodina.Jenže jak já nebyla zvyklá na taková uspávadla, usnula jsem asi za 10 minut a to tak tvrdě, že jsem ráno vůbec nebyla k probuzení. A nejen ráno. Prospala jsem celý následující den a noc a většinu dne dalšího. Když jsem se konečně probudila, poznala jsem podle mdlého světla, pronikajícího do mého pokoje, že už je odpoledne.
Nechtěla jsem věřit, že už je odpoledne. Vždyť jsem přece neprospala celou noc a den, nechtěla jsem věřit. A už vůbec jsem nechtěla věřit tomu, že jsem neprospala jeden den, ale skoro dva a k tomu dvě noci.
Maminka mi vyprávěla, že jsem se mátožně vypotácela akorát na záchod, vnutila mi trochu pití a já zase vlezla do postele a pokračovala ve spaní.
Když jsem takhle vstala poprvé asi v 9 ráno, zeptala se mně, jestli už třeba nechci vstávat. Já prý vůbec neodpověděla, jako když jsem ji vůbec neslyšela. Zaskočil ji prý až můj nepřítomný výraz a potácivá chůze.
Prý telefonovala známé lékařce a ta jí řekla, ať mně nechá vyspat, že to samo odezní.
Odeznělo, ale až za dva dny.
Vůbec jsem tomu nechtěla věřit a původně mně nepřesvědčil ani pohled do kalendáře. Až kamarádka mně přesvědčila o tom, že není sobota pozdní odpoledne, ale už neděle. A stejně jsem ji osočovala, že se spřáhla s našima.

Další heslo je BARVA KŮŽE.
Říkáte si, proč to sem cpu, to je přece jasné.
Ale třeba se i zde dozvíte něco nového.
Barva kůže je závislá na rase člověka, množství pigmentu v závislosti na přostředí, kde konkrétní člověk žije a také na tloušťce rohové vrstvy pokožky.
U bílé rasy souvisí množství pigmentu s fototypem. Barva kůže se zvyšuje s působením UV světla ( opalování ). Pokožka se tak brání poškození střední vrstvy kůže. Takže opálená pokožka nemá jen znamanat, že byl člověk u moře, nebo na horách, zkrátka znak toho, že jsme byli na dovolené, ale hlavně má funkci ochranou.
U žluté ( mongoloidní ) rasy je charakteristická barva kůže způsobena vyšším množstvím karotenu v pokožce.
Stejně žlutou barvu kůže si však může způsobit každý z nás a to zvýšenou konzumací mrkve, která je na karoten velmi bohatá.
Barva kůže je však také indikátorem zdraví.
Velmi bledá kůže může znamenat chudokrevnost, naopak nažloutlá pokožka obvykle značí problém s játry, či se žlučovody, nápadně červený obličej může znamenat překrvení mozku a tudíž nebezpečí mrtvice, lehce namodralé rty, nebo oční víčka, či ušní boltce znamená nedostečné zásobení organismu kyslíkem z nejrůznějších důvodů.
S barvou pokožky souvisí i BARVA VLASŮ.
Černá, žlutá i červená rasa to má poměrně jednoduché. Prostě mají vlasy bez rozdílu černé.
Jedině rasa bílá má i rozdílnou barvu vlasů v závislosti na množství pigmentu a na fototypu každého jedince.
Jedinou výjimkou je šedivění, které je pro všechny rasy stejné a řídí se geneticky i způsobem života každého, jednotlivého jedince.

Tak a protože už je hodně hodin a protože už mně to nebaví, tak vám přeju dobrou noc a příště si něco povíme o Bechtěrevově nemoci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 22:04

Prášky na spaní jsem měla za celý život asi dvakrát. Po operaci mi je dali v nemocnici. GVždy ale jen tak dva dny po sobě. Noxyron. Nevím, čím to bylo nepůsobil na men. Tak jsem nakonec řekla, ať mi je nedávají. Rohypnol užívala jedna moje kolegyně skoro pravidelně a taky byla pořád jak "pod vlivem". ;-)

2 Jarka Jarka | Web | 18. prosince 2016 v 19:20

Prášky na spaní dlouhý čas brávala manželova maminka, já zatím spím dobře a doufám, že to tak i zůstane. Na polykání prášků nejsem zvyklá, ale už se k nim taky pomalu propracovávám. :-?  :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama