Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Únor 2017

Bolest

24. února 2017 v 2:50 | Hanka |  Zdravotnické ABC
Tak , dnes si povíme něco o bolesti. Slovník k tomuto heslu nabízí mnoho informací, ale pro naše účely je to příliš obšírné a vystačíme si ze základními fakty a pojmy.

Bolest, přestože je velmi obtěžující, zejména trvá-li déle, je velmi užitečný jev.
Určitě si myslíte, že to není pravda, ale já vás hned vyvedu z omylu.


Vše dobře dopadlo

22. února 2017 v 22:41 | Hanka |  Co se děje u nás
V článku " Veselé historky špitální " jsem psala o panu S. , který jel do Prahy na velkou srdeční operaci s velmi nejistým výsledkem.
Někteří chtěli vědět, zda se dozvím, jak to celé dopadlo. Myslela jsem, že se to nedozvím, nikdy nám zpětně nepodávali zprávy o výsledcích operací, ale protože pan S. byl velmi oblíbený i mezi personálem, požádali jsme ( tedy hlavně lékaři ) sekretářku z kardiologie, zda by nebylo možné dozvědět se jak operace dopadla.
Paní sekretářka zavolala do Prahy a zjistila následující:

Pan S. operaci úspěšně zvládl a pokud se nepřidá nějaká infekce ( což se nedá nikdy dopředu předvídat ), měl by být v pořádku. Jestli se k nám vrátí, to bohužel nevíme, často jezdí pacienti po takových operací rovnou do lázní.
Velmi smekám před uměním kardiochirurgů a přeji ještě spousta takových vydařených operací, byť jim jejich práci vůbec nezávidím. Usmívající se

Bludy

17. února 2017 v 5:15 | Hanka |  Zdravotnické ABC
Zanedbáváme naší abecedu, tak si dnes povíme něco o bludech.
Možná někdo má zkušenosti s bludy a přeludy. Pozor neplést! Přelud je něco jiného, i když obojí vychází ze stejného pramene.

Blud je porucha myšlení, jejímž základem je chorobný a falešný výchozí předpoklad, o němž je člověk nezvratně přesvědčen a z něho ( už logicky ) vyvozuje další závěry, které mohou výrazně ovlivňovat jeho chování a jednání.

Bludy se klasicky dělí na :
makromanické ( velikášské ) - člověk je nezvratně přesvědčen o své velikosti, síle, nebo genialitě
mikromanické ( s pocity malosti )
úkorné ( s rysy vztahovačnosti a paranoidy )

Bludy bývají součástí schizofrenie, maniodepresivní psychozy nebo paranoy.
Nemocný je např. přesvědčen o své velikosti, moci, nebo naopak o své malosti, či nedostatečnosti, že mu nějaký orgán chybí, nebo ho někdo sleduje, či ozařuje apod.

S tím ozařováním jsem si vzpomněla na jednoho pacienta, který se u nás jeden čas vyskytoval dosti často, byť jsem ho v současnosti už dlouho neviděla.
Byl to takový neškodný blázen. Každý večer vyklidil šuplík svého nočního stolku, pečlivě vyrovnal jeho obsah na stůl, šuplík si dal na hlavu, jako helmu a spal přesně na prostředku postele.
Na otázku, co to vyvádí, odpověděl se zcela vážnou tváří, že ho sledují ufoni a ukázal mi paprsek ( který však viděl jen on ), kterým se snaží ho ozářit a vcucnout do svého létajícího talíře. A ten šuplík má na hlavě proto, že je kovový ( to jsme ještě měli staré, kovové stolky ) a odstiňuje to jejich záření, aby mu nevysáli mozek. A že ti ufoni ho takhle obtěžují už dlouho, ale jen v noci, že se jim nedá utéct a tak se aspoň takhle chrání.
Snažila jsem ho přesvědčit, že to je nesmysl, ale nedal si říci. Tak jsem ho nechala, protože takhle porucha patří do rukou psychiatrů.

Všichni diktátoři ( včetně Hitlera a Stalina ), přesvědčení o své nadřazenosti, či nadřazenosti rasy, ze které vyšli byli schizofrenici, kteří se bohužel neléčili a kam to až došlo, to všichni víme. Oba jmenovaní v mládí ( či dětství ) utrpěli úraz hlavy, který byl ještě umocněn velmi traumatizujícím zážitkem, který byl zřejmě spouštěcím impulzem k schizofrenii a bludům. Jeden jak druhý měli ještě tu ( v tomto případě špatnou ) vlastnost, že dovedli velmi přesvědčivě hovořit a nabídnout lidem to co chtěli slyšet a byli velmi dobrými manipulátory, což v kombinaci s chorou myslí vedlo ke katastrofě.

Neléčená schizofrenie, či maniodepresivní psychoza jsou velmi zrádné choroby, které není radno podceňovat.
Maniodepresivní psychózou trpěl i Petr Muk nebo Miloš Kopecký. Vůbec sklony k psychickým poruchám jsou v uměleckém světě dosti časté, jako by si příroda vybírala daň za obdarování jedince nějakou vyjímečnou schopností.

Tak to byly bludy a příště si v naší abecedě probereme podrobně to , co všichni známe a myslíme si , že o tom již nemůžeme nic nového dovědět. Povíme si něco o bolesti.

Veselé historky špitální

16. února 2017 v 21:11 | Hanka |  Co se děje u nás
Veselé historky mám hned dvě, obě se odehrály za včerejší noční a týkaly se jednoho jediného člověka.

Noční služba ze středy na čtvrtek probíhala, až na drobnosti, v klidu.

Měli jsme tam jednoho dědu, říkejme mu třeba pan S.
Připravovali jsme ho na velkou kardio operaci. Dlouho to trvalo, musel podstoupit vytrhání všech ( v jeho případě 19. ) zubů. Jeden z těch zubů se úplně rozdrobil, takže musel ještě jednou na vyndání kořenů. Užil si dost. Navíc je dializovaný a má spoustu jiných chorob, takže v jeho případě je velmi nejistý výsledek operace. Ale pan S. prohlásil, že za každou cenu tu operaci chce, když už toho tolik zkusil, tak do toho jde.
Dnes ráno, v půl sedmé odjel.

Pan S., přestože velmi špatně slyšel a mluvil tak, že mu nebylo skoro rozumnět, byl i přesto veselá kopa. Na jeho průpovídky budu dlouho vzpomínat. A protože se mi tolik líbily, tak jsem si řekla, že se svámi o ně podělím.


Noční procházka

12. února 2017 v 12:25 | Hanka |  Co se děje u nás
Ve čtvrtek mi volá Věrka, že v pátek přijede. Trochu mně to překvapilo, protože jsme byly dohodnuté, že přijede až poslední únorový víkend.
A že se prý jsou s P. podívat na byt.
Na byt? Vy chcete jít bydlet do Chrastavy?
To mně překvapilo ještě víc, protože jsem žila v domnění, že chtějí být v Liberci.
No v Liberci je to nějak moc drahé a když já budu teď na mateřský, tak nevím, jestli bychom to utáhli.
No dobrá, tím lépe.
Chrastava není špatná adresa. Spoje jezdí do Liberce ( i do ostatních směrů ) vcelku obstojně, když nejede autobus , jede vlak.


Začátek února

6. února 2017 v 0:29 | Hanka |  Co se děje u nás
Únor začal tak nějak oblevou.
Vlastně ne tak úplně. Začal pořádnou klouzačkou.
Šla jsem na noční hned prvního. Vycházela jsem za drobného mžení. Bylo nad slunce jasnější, že drobný déšť na zemi, která už je měsíc zamrzlá, udělá pěknou klouzačku.
Silnice vypadala jako mokrá, ale při pohledu po světle lamp, bylo zřetelně vidět jak se leskne a hrozí pořádným držkopádem.
Na autobus jsem doklouzala bez nehody, ač na malém kopečku jsem se trochu svezla.
Autobus kupodivu jel včas.
Vystoupila jsem v Liberci a jdu obvyklou cestou přes křižovatku na Šalďáku, kolem hotelu Liberec, do Jablonecké a zkratkou, bezejmennou uličkou až k nemocnici.
A právě kolem hotelu do vcelku malého kopečka to byla nejhorší cesta. Cesta ač posypaná solí, pekelně klouzala. S jakousi úplně cizí paní jsme se chytly za ruce a vzájemně jsme se držely až do chvíle, kdy nás rozdělil rozdílný směr cesty.Smějící se
V práci jsem ovšem neopomněla kolegyně upozornit na pekelně klouzající cestu.