Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Noční procházka

12. února 2017 v 12:25 | Hanka |  Co se děje u nás
Ve čtvrtek mi volá Věrka, že v pátek přijede. Trochu mně to překvapilo, protože jsme byly dohodnuté, že přijede až poslední únorový víkend.
A že se prý jsou s P. podívat na byt.
Na byt? Vy chcete jít bydlet do Chrastavy?
To mně překvapilo ještě víc, protože jsem žila v domnění, že chtějí být v Liberci.
No v Liberci je to nějak moc drahé a když já budu teď na mateřský, tak nevím, jestli bychom to utáhli.
No dobrá, tím lépe.
Chrastava není špatná adresa. Spoje jezdí do Liberce ( i do ostatních směrů ) vcelku obstojně, když nejede autobus , jede vlak.



Ale to se moc neuvidíme, protože já jsem celý víkend v práci.
V pátek odpoledne odpoledne volala, že asi nestihne ten vlak v 16 hod. co s ním jindy jezdí, že pojede až v 18. Tím je jasné, že nestihne ani poslední autobus do Chrastavy. A že prý tedy pojede vlakem v půl jedný.
Slíbila jsem, že když neusnu, že jí přijdu naproti, aby nešla od nočního vlaku sama.

Sice jsem byla po a před prací, ale vydržela jsem to a neusnula.
To byl den, kdy byl ten úplněk a částečným zatměním a pak ještě s přeletem komety.
Bylo krátce po půlnoci, když jsem vycházela z domu. Měla jsem dost času, ale říkala jsem si, že raději půjdu trochu dřív , jednak, že mně ještě stále bolí koleno ( už skoro týden ) a jednak , že po tmě bude cesta pomalejší než za světla.

První co mně překvapilo, bylo zvláštní světlo. Uvědomila jsem si, že má být silný úplněk a rozhlédala se po obloze.
Bylo oblačnost, ale v jednom místě byla silnější záře a chvilkami se zdálo, že Měsíc přece jen trochu vykukuje.
Sníh zvláštně svítil a i přes oranžovou záři pouličních lamp bylo takové zvláštní namodralé světlo. Foukal vítr, ale nezdál se být studený, teplota byla těsně pod nulou a vůbec byla taková zvláštní atmosféra, jakou umí vyčarovat jen Měsíc v úplňku, byť za clonou mraků.

Když jsem vyšla z naší již úplně ztichlé ulice, překvapila mně další věc. Ač již po půlnoci, stále ještě bylo v ulicích živo. Jistě byl začínající víkend, ale tím spíš bych předpokládala, že jsou všichni již unaveni po pracovním týdnu a dávno spí.
Těch aut co ještě jezdilo, po ulicích se táhly skupinky lidí, někdy trochu hlučných, jindy jdoucí naprosto tiše.
Došla jsem na nádraží s mírným ředstihem. Byla bych tam i dříve, ale nebylo proč spěchat. Vychutnávala jsem si tu zvláštní atmosféru. Přece jen, nejsem zvyklá cárat se po nocích venku a taky jsem byla zvědavá, zda přece jen aspoň na chvilku nezahlédnu ten magický úplněk, který mě fascinuje vždy, natož dnes, kdy měl být poměrně silný a ještě obzvláštněný částečným zatměním.
V zahrádkách mně trochu vylekal pes, který začal štěkat jakmile jsem vešla do jeho " hlídacího " pole.
Na nádraží jsem došla asi pět minut před příjezdem posledního ( či snad prvního ? ) vlaku.
Začalo trochu víc foukat a vítr se zdál studenější než když jsem vyšla z domu.
Na peroně už bylo docela zima. Vítr zesílil. Občas zavrzala uvolněná plechová cedule. V nočním šeru ( opravdu v šeru, o tmě se v tomto případě nedalo mluvit ) to znělo trochu strašidelně. Všude byl klid, jen zdálky občas zaštěkal pes, nebo přejelo auto po blízké silnici, nebo zahlučela tlupa opilců.
Schovala jsem před větrem do podchodu, ale zářivka na schodech hučela tak moc, že jsem to nemohla vydržet a raději stála na větru.
Vlak přijel na minutu přesně. Překvapilo mně, kolik lidí jelo nočním vlakem. Jel jen jeden vagon, ale byl skoro plný. Byl to přidaný noční spoj z Liberce do Hrádku nad Nisou a opravdu byl zřejmě dosti využívaný. Většina pasažérů vystoupila v Chrastavě a rychle se rozptýlila do ulic.

Věrka přijela a bylo na ní vidět, že je ráda, že už je konečně doma. Vlastně doma ještě ne, ještě nás čekaly dva kilometry chůze nocí.
Zvládly jsme ty dva kilometry vcelku rychle. Už ve čtvrt na dvě jsme byly doma, zahnaly jsme domů i kocoura, který se právě vrátil z nějaké toulky a šup do postele. Jenže ani jedna jsme nemohly usnout, rozběhané z noční procházky.
Já musela ráno vstávat do práce, Věrka, ( o něco déle ) na prohlídku bytu.
Vstávat se nechtělo ani jedné. Zatímco Věrka si mohla odpoledne schrupnout, já musela vydržet až do samého večera.
Ale noční procházka na nádraží byla docela příjemná.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. února 2017 v 23:17 | Reagovat

Že byl úplněk, vím, a vím, jaké světlo bylo i u nás. Koleno mne taky teď znovu bolí, pravé. V noci taky sama chodit nemusím, za mlada mně to ale vadilo méně. Hlavně, že jste v pořádku došly, čekala jsem zase nějaké katastrofy, občas v Tvých článcích se najdou. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 13. února 2017 v 9:51 | Reagovat

My už večer nevystrčíme nos z bytu a ono asi není špatné tak aspoň jednou za čas udělat. Člověka pak třeba překvapí život v ulicích, nebo zažije tu zvláštní noční atmosféru, když je všude klid. Tys ji popsala tak krásně, že jsem tu scénu nádraží viděla živě před očima. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. února 2017 v 18:32 | Reagovat

Brrrr, to tvé ranní vstávání muselo být kruté, ale coby jeden neudělala pro své dítě a nakonec i vnouče. Ne nemám pravdu? :-)

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 15. února 2017 v 21:18 | Reagovat

[1]: Katastrofy se nekonaly i když jsem šla kolem křovíček velmi opatrně, připravena ke všemu. ;-)  :-D

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 15. února 2017 v 21:19 | Reagovat

[2]: Já obvykle taky ne, ale ono není občas na škodu udělat si noční procházku. Jen kdybych nemusela ráno vstávat. :-?

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 15. února 2017 v 21:22 | Reagovat

[3]: Dělala jsem to hlavně ( sobecky ) pro sebe, protože bych ji jinak vůbec neviděla. Ráno, kdy já bych vstávala, ona by ještě spala. Předpokládala jsem, že bude chtít spát u přítele a domů se vrátí v neděli po obědě a až já bych přišla večer domů, byla by už dávno na cestě na Moravu. :-(

7 Lucie Lucie | Web | 16. února 2017 v 12:37 | Reagovat

Takové noční prochajdy také mají co do sebe, město je úplně jiné, ulice ztichlé, prázdné... Jen bych městem v noci nechtěla courat sama, nikdy nemám moc dobrý pocit, ještěže zpátky jste šly s Věrkou ve dvou. :-) Únava následující pracovní den musela být nepříjemná, ale zvládly jste to... :-) A jak se Věrce líbil byt?

8 Marie Marie | 23. února 2017 v 9:22 | Reagovat

Krásně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama