Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Začátek února

6. února 2017 v 0:29 | Hanka |  Co se děje u nás
Únor začal tak nějak oblevou.
Vlastně ne tak úplně. Začal pořádnou klouzačkou.
Šla jsem na noční hned prvního. Vycházela jsem za drobného mžení. Bylo nad slunce jasnější, že drobný déšť na zemi, která už je měsíc zamrzlá, udělá pěknou klouzačku.
Silnice vypadala jako mokrá, ale při pohledu po světle lamp, bylo zřetelně vidět jak se leskne a hrozí pořádným držkopádem.
Na autobus jsem doklouzala bez nehody, ač na malém kopečku jsem se trochu svezla.
Autobus kupodivu jel včas.
Vystoupila jsem v Liberci a jdu obvyklou cestou přes křižovatku na Šalďáku, kolem hotelu Liberec, do Jablonecké a zkratkou, bezejmennou uličkou až k nemocnici.
A právě kolem hotelu do vcelku malého kopečka to byla nejhorší cesta. Cesta ač posypaná solí, pekelně klouzala. S jakousi úplně cizí paní jsme se chytly za ruce a vzájemně jsme se držely až do chvíle, kdy nás rozdělil rozdílný směr cesty.Smějící se
V práci jsem ovšem neopomněla kolegyně upozornit na pekelně klouzající cestu.


Nadcházející dny, byly ve znamení oblevy.
V pátek večer přijela z Mikulova na víkend dcera Věrka. Už při předcházejícím telefonickém rozhovoru jsem se dozvěděla, že by chtěla z kamarády z hradu ( Grabštejna ) jít v sobotu na bedginton do arény, že tak už někdo zamluvil kurt a že se tam dá vypůjčit i raketu a míček.
Podivila jsem se, že chce jít ve svém stavu sportovat ( je v pátém měsíci těhotenství ).
No trochu si pinknu, skákat moc nebudu neboj, ujistila mně.
No jo, to známe, jsi celá po mně ( já sice moc nesportovala, ale zase jsem v pátém měsíci hrabala listí a v osmém odhazovala sníh ).
Kdysi jsem bývala v bedgbintonu poměrně dobrá, tak jsem projevila opatrný zájem o to, že bych možná šla také. Byl to jeden z mála sportů, který mně poměrně bavil a který jsem ( na rekreační úrovni ) provozovala i osobně.
Slovo dalo slovo, nakonec jsem šla nejen já, ale i Tonda s Růžou ( a dokonce dobrovolně ).

V Aréně jsem byla naposledy před její přestavbou na jakémsi koncertě, takže jsem byla ráda, že tam byl někdo, kdo věděl, kam jít a co hledat.
V sále bylo asi pět kurtů, na každém z nich už někdo hrál. Bylo vidět, že tyto kurty patří rekreačním sportovcům. Ale rakety byly dobré. Byly lehké, šly dobře do ruky a měly opravdu důkladný výplet.
Hin sa hukáže, pomyslela jsem si s Kozinou a vyzvala přítomné chlapce na partičku. Byla jsem zdaleka nejstarší.
Po několikeré výměně opeřeného míčku jsem zjistila, že jsem z bývalého umění moc nezapomněla, zato jsem absolutně vyšla z kondice.Všichni dospělí ( dva kluci asi do třiceti let ) a dvě holky ( přibližně stejného věku ) mi byli vcelku rovnocennými soupeři v umění odpálit letící míček, ale rovnat se mi ve výdrži se mi nemohli. Všichni už se vyměnili včetně mých dvojčat a já ještě stále poskakovala na kurtu s raketou v ruce.
Byla jsem rudá v obličeji, čůrky potu mi tekly po zádech, začínala jsem cítit artritické koleno, ale jak se do něčeho co mně baví zakousnu, tak hned tak nepolevím.
Halekala jsem na mladý, hele, děcka až se tady zhroutím, tak jsem dostala infarkt.
Věrka komentovala můj sportovní výkon slovy, hele, mamka fakt nic z toho nezapomněla.
Odpověděla jsem jí, že nezapomněla, jen jsem vyšla ze cviku a musela bych trochu potrénovat, abych se zase dostala do kondice.
Tak půjdeme i někdy příště ozvalo se děvče, které vlastně tohle všechno zpunktovalo.
Uvidíme, v únoru ale už určitě beze mně.
Ale věk mně přece jen nakonec doběhl.

Hodina a půl uběhla velmi rychle. Vcelku nerada jsem odcházela z kurtu, ale jak jsem na chvilku zastavila a sedla si, začalo mně bolet koleno a z kurtu už jsem odcházela s mírným kulháním.
Než jsme se dostali domů, koleno už jsem cítila velmi výrazně a já sotva dolezla domů.
Do večera koleno opuchlo a já už jistě věděla, že jsem si docela solidně rozbouřila artrozu, kterou jsem při běžném provozu pociťovala jen občas.
Do rána se sice koleno trochu uklidnilo, ale vstát z postele, nebo ze židle po chvilkovém sezení zůstalo i nadále problémem.
Celý den se snažím koleno dostat do provozuschopného stavu, protože mně čeká nejnáročnější týden z celého měsíce a jsem opravdu zvědavá jak to budu zvládat.
No při nejhorším stáhnu koleno elasťákem, nebo si půjdu půjčit na rehabilitaci ortézu.
Jo to je tak, když si chci dokazovat, že pořád ještě mám na ty mladý.

PS: Věrka, ač ve stavu požehnaném to celé zvládla naprosto bez problémů, ne jen při, ale i po sportu a i druhý den.

Dobrou noc a držte mi palce ať zvládnu nadcházející týden.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. února 2017 v 8:34 | Reagovat

No jo, když on si člověk řekne, jen počkejte hajzlíci, já vám ukážu! :-D  :-D

2 Jarka Jarka | Web | 6. února 2017 v 9:54 | Reagovat

Takže helso "sportem ku zdraví" platí do puntíku. 8-O  :-D
Držím palce, abys ten nároční pracovní týden zvládla! ;-)

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 6. února 2017 v 16:49 | Reagovat

[1]: I  moje těhotná dcera je v naprosté pohodě, jen já pajdám jako invalida. :-?

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 6. února 2017 v 16:50 | Reagovat

[2]: Spíše sportem k trvalé invaliditě. ;-)  :-?

5 Jirka Jirka | E-mail | Web | 7. února 2017 v 20:10 | Reagovat

"Sportem k trvalé invaliditě" - to jsem říkal v minulosti. Snad si to koleno dá říci a nebude dlouho trucovat. :-(

6 dáša dáša | Web | 8. února 2017 v 15:21 | Reagovat

Hani, doufám, že koleno je už v pořádku :-) Ty nejsi stará, nýbrž jsi dlouho netrénovala :-) Nebo to koleno máš zničené ze sportu z minulých let ?

7 Radka Radka | E-mail | 8. února 2017 v 16:05 | Reagovat

Kdepak, tělo má úžasnou paměť, no a že nám odcházejí součástky je smutný fakt. Však taky doma vyhrožuju generálkou :-D. Horší je ten led, ten mi pije krev, ve školce máme ze zahrady celý týden kluziště a nemůžeme nechat děti vyřádit, leda na bruslích obalené bublinkovou fólií ;-)

8 Hana Hávová Hana Hávová | 8. února 2017 v 18:26 | Reagovat

[5]: Taky doufám :-?

9 Hana Hávová Hana Hávová | 8. února 2017 v 18:32 | Reagovat

[6]: Není, stále bolí. A jak pajdám, tak jsem si namohla lýtko a teď mně víc než koleno bolí lýtko. Ale koleno trochu taky. Všichni jsou už dávno redy a já furt pajdám :-?

10 Hana Hávová Hana Hávová | 8. února 2017 v 18:34 | Reagovat

[7]: Za chvíli se asi rozpadnu. :-(

11 Lucie Lucie | Web | 9. února 2017 v 17:09 | Reagovat

Jé, to je tak fajn, když čtu o místech, kudy také procházím dennodenně :-) Úplně vím, jakou zkratku k nemocnici máš na mysli, je to taková "myší díra", cestička vedoucí po dlažebních kostkách nahoru na parkoviště, viď? :-)
Jejda, Hani, tak to mě mrzí, že ti sport místo radosti přinesl spíše trápení v podobě bolavého kolene. :-( Snad se to brzy spraví! Týden ať ti co nejrychleji uteče!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama