Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Červen 2017

Taky máte problém...

26. června 2017 v 23:47 | Hanka |  Zpovědnice
...s vymýšlením co zítra ( pozítří, o víkendu... ) k obědu?

Já skoro denně.
Někdy mně něco zaujme, tak to chci vyzkoušet, nebo něco vařily kolegyně a já se toho chytnu, protože už jsme to taky dlouho neměly, ale většinou nevím.

Pamatuju si, že maminka se taky skoro denně ptávala, co uvařit k obědu.
Strašně mě to otravovalo.
Jednou jsem nalinkovala starý školní sešit a vzorně vypsala všechna možná jídla, která mě napadla ( samozřejmě ta, která jsem měla ráda, hrachová kaše tam nebyla ). Dokonce jsem to seřadila podle abecedy.
Podle mě tehdy nebyl problém, když nevím, co mám vařit, vzít prostě sešit, listovat v něm a vymyslet nejbáječnější nedělní hostinu.

Když jsem dospěla a začala hospodařit sama, zjistila jsem, že nevím, co mám vařit.
Taky jsem se ptávala co mám vařit k obědu.
Obvyklá odpověď byla - já nevím, uvař co chceš.

Vzpomněla jsem si na sešit s abecedně seřazenými jídly a už jsem se nedivila, že maminka podle něj nechtěla vařit.

Často se ptávám dětí i taťky , co mám udělat k obědu.
Taťka většinou , tak udělej nějakou omáčku.
Jenže děti moc omáčky nemusí, takže omáčka je na stole zřídka, nejčastěji, když děti nejsou doma.
Když se na totéž zeptám dětí, odpověď obvykle zní - řízky, špagety nebo pizzu.

Na novinky si moc nepotrpí. Hlavně Tonda je hrozná konzerva, co se jídla týče. Dokonce se zdráhá i jen ochutnat, přesto, že mu všichni tvrdíme, že nové jídlo je dobré. Raději obědvá suché brambory, než by ochutnal novinku na talíři.

No takže jsem v podstatě tam,kde byla moje maminka. Vařila denně, nebyl problém uvařit ( téměř ) cokoliv, problém byl, vymyslet to.

Jo a nevíte náhodou, co mám zítra vařit? Co bude k obědu u vás?

Zahrada začátkem léta

25. června 2017 v 15:56 | Hanka |  Co se děje u nás
Všichni se chlubíte, jak vám krásně kvetou zahrádky, balkony a terasy, tak jsem si řekla, že se pochlubím taky, i když toho moc není.
Naše zahrádka je neustále zavalená nějakým tím " potřebným materiálem " jehož majitelem je náš taťka. Nerozhodný
Jenže jak se blíží každoroční narozeninová dvojoslava, letos plánovaná na první červencový víkend, přidala jsem na důrazu s nespokojeností a při každé příležitosti jsem zdůrazňovala, že zahrada není odkládací plocha pro nejrůznější krámy. A slovo KRÁMY jsem neopomenula pokaždé pořádně zdůraznit. Nakonec jsem dodávala, že si to uklidím sama, ale v tom případě všechno, co neuznám za vhodné schovávat ( laťky, prkna, tabule skla, staré trubky apod. ) prostě odvezu na sběrný dvůr a bez pardonu vyhodím, protože nevidím sebemenší důvod ke skladování. A vše ostatní, jako zahradní nářadí, kolečka apod., prostě půjde pod střechu, aby na to nepršelo, nebo ( když se to nevejde ), dám dozadu za barák na poklop od bývalého septiku.
Já to sice připomínám celoročně, ale evidentně málo důrazně.
Taťka ví, že když mně něco už hodně štve, že udělám, co jsem řekla a pak to bez pardonu lítá a nedbám na jeho poznámky ba ani hádky. To potom bývá bez večeře ( nebo si ji musí udělat sám ), práskám dveřma a vůbec vytvářím hodně dusné prostředí.
Za těch ( téměř ) 27 let co jsme spolu se už konečně naučil, že si přece jen dá říct a když už ho hodně otravuje moje hudrování a hrozí tichá domácnost, dá se do velmi pečlivého úklidu. A to potom nedbá ani počasí. Může být vedro k zalknutí, pršet nebo být bouřka, z taťky se stane buldog, co se zakousne a nic ho neodradí.
Tak se konečně stalo a ze zahrady pomalu, ale jistě vše mizí, takže najednou se zdá, že je na jinak maličké zahrádce dost místa.


Jako Miss mokré tričko...

23. června 2017 v 0:10 | Hanka |  Zpovědnice
...jsem se cítila, když jsem docházela dnes domů z práce.
Tedy nutno podotknout, že na to už nemám ani věk, ani postavu a myslím si, že by sice pánové padali do kolen, ale určitě ne obdivem.
Na Novinkách.cz jsem odpoledne četla, že se blíží velké pásmo bouřek, které zasáhne hlavně severní Čechy.

Už nějakou dobu se docela mračilo od západu, čili z Německa ( no však Němci nám vždycky posílají jen samé lahůdky ).Nerozhodný
Bylo něco kolem 17 hodiny, když se skoro setmělo, začal foukat dost silný vítr a najednou PRÁSK! Skoro současně nějaký nebeský lazebník otevřel všechny kohouty, co tam měli. Takovou průtrž už jsem dlouho nezažila.
Lítaly jsme po pokojích a zavíraly okna, aby nám to nevypláchlo pacienty.
No brr, ještě že jsem pod střechou, pomyslela jsem si. Myslela jsem na naše kočičáky, kteří nemají bouřku moc rádi a vždycky se pod nějakou almarou třesou strachy, zda jsou doma, nebo zalezli někam do kůlny.
No nic méně, směna ubíhala, déšť střídavě padal a nepadal, bouřka zahudrovala a odstěhovala se jinam.
Konečně se začalo trochu vyjasňovat a když jsem šla domů už ani nepršelo. Prima, potřebuju nakoupit a doufám, že dojdu domů za sucha.
Nakoupila jsem něco málo, autobus jsem stihla a za celou dobu ani nekáplo. Bylo i poměrně teplo a po bouřce byl i docela příjemný vzduch.
Vystoupila jsem v Chrastavě na autobusovém nádraží jako vždy.
A jéje, tamhle se to zase nějak kaboní. Ale to asi stihnu v pohodě domů, vždyť je to jen kousek, pomyslela jsem si.

Staré přísloví praví: NECHVAL DNE PŘED VEČEREM.
A přesně to se mi stalo. Libuju si příjemný vzdoušek, ale když jsem byla na lávce přes Jeřici spadlo opět několik kapek, kterých poměrně rychle přibývalo. Vytáhla jsem ( dost nerada ) deštník. Ale než jsem došla do naší ulice, pršelo už docela hustě a zvedal se opět dost silný vítr.
Pršelo víc a víc, sílil i vítr.
Sklapla jsem deštník, nemělo cenu ho mít, vítr ho stejně obracel. Po dalších několika krocích najednou šplouch. Zase taková průtrž. Ve vteřině jsem byla tak mokrá, jako kdybych vlezla v triku do bazénu. Voda mi z vlasů tekla za krk. Vypadala jsem jako by někdo vylil na hlavu kbelík vody.
Nová plandavá tunika se mi přilepila na tělo a velmi zvyraznila to, co jsem snažila spíše schovat.
Doma jsem se otřepala jako pes, abych dostala přebytečnou vodu z vlasů. Za tu chviličku ze mně stekla většina vody a já stála v louži.
Jdu ihned do sprchy zahalekala jsem na rodinu, prosím utřete tu kaluž.

Tonda zase snídal vtipnou kaši a tak si přisadil.
Na co do sprchy, vždyť jsi mokrá dost, dokonce uvažuju o tom, jestli náhodou nejsi hastrman, když ti kape ze šosu.
Další poznámky jsem už neslyšela, neboť jsem pustila sprchu a šum vody zevně i zevnitř přehlušil jeho rádoby vtipné vtípky.

Lívance se synovcem

22. června 2017 v 1:00 | Hanka |  Co se děje u nás
To se zase dneska Tondovi povedla dobrá hláška.
Co ten kluk nevymyslí za blbinu. Přesto mi to připadá vtipné a tak jsem si řekla, že se o to s vámi podělím.Smějící se

Po poslední noční jsem spala nějak déle, než jsem chtěla.To by až tak nevadilo, kdyby děti neměly slíbené k obědu lívance.
Lívance dělám jednoduše, jsou dobré, ale potřebují chvilku odležet.
1/2 l mléka přivést k varu, osladit 1 lžící cukru, přidat špetku soli, 5 lžic krupice. Nechat asi 1/2 hodiny nabobtnat, přidat 2 - 3 vejce, špetku prášku do pečiva a přidat nakrájená jablka ( asi 3 - 4 ).
Problém byl právě v tom bobtnání. Protože jsem se probudila dost pozdě, bylo na to méně času. No poradila jsem si. Protože těsto nebylo ideálně husté, dosypala jsem ještě hrubou mouku a mohla jsem smažit. Jenže v okamžiku, kdy jsem rozpalovala pánev, děti dorazily domů a měly hlad.
Trocha nespokojenosti, když lívance ještě nebyly hotové.
Začaly šmejdit v lednici. Mami já si dám zatím jogurt než usmažíš ty lívance.
Povolila jsem. Věděla jsem, že lívance budou jíst i v případě naprostého přežrání.

Koupila jsem jogurty Florian. Ty máme rádi ve všech variantách.
Jenže jsem si hned neuvědomila jednu zásadní věc.

Můj vnuk a Tondovo synovec se jmenuje... Florián.

Usmažila jsem lívance, namazala marmeládou a dala na každý lívanec lžičku jogurtu.


Každý dostal jeden talíř. Aby se nehádali, kdo měl o lívanec víc.

Tonda se cpal, div se neudusil. S plnou pusou se ptá, na těch lívancích je můj synovec?

COOOO???!!!PřekvapenýPřekvapenýPřekvapený
No jogurt Florian.

No tak to mně tedy dostal.

Prosím seznamte se.


Florián...


...a Florian.MrkajícíSmějící se

Cirhóza

21. června 2017 v 3:55 | Hanka |  Zdravotnické ABC
Další závažné téma dnešní doby je jaterní cirhóza.

Všichni považujeme cirhózu za nemoc alkoholiků, ale ono to tak vždy nebývá.
Povíme si něco o vzniku cirhózy, léčbě a nakonec příběh mladé ženy, která bývala mou kamarádkou a podlehla této nemoci ve věku pouhých 27 let.


Protibleší obojek

7. června 2017 v 11:59 | Hanka |  O zvířatech a lidech
V květnu jsem oběma kočkám pořídila protibleší obojky, s tím, že účinkují i na klíšťata.
Nelíbí se mi představa, že tak svobodomyslné zvíře jako je kočka je jakkoliv kšírována, ba dokonce voděna na vodítku jako pejsek. Při té představě se mi otevírá kudla v kapse.

Přesto jsem po zralé úvaze oběma kočkám pořídila obojky.
Vedla mě k tomu skutečnost, že hlavně kocour Ferda má kožich samé klíště ( které si ostatně odmítá nechat vyndat ), věčně se drbe a když se přijde občas pomazlit jsou mu zřetelně vidět blechy, jak se procházejí po břichu ( a protože má na břiše bílé chlupy, jsou vidět velmi zřetelně ), kolem čumáku a vůbec všude.
Použít na Ferdu nějaký protibleší přípravek, který se musí stříkat, cpát do huby, či aplikovat do kožichu je dost nepředstavitelné.
Pokaždé když jem chtěla něco takového použít, jako by to tušil.
Vždycky se zdekoval a dva dny nebyl k nalezení. Jako kdyby rozumněl tomu co se mluví, když jsem se domlouvala s taťkou, že je potřeba, aby Ferdu podržel a já mu něco takového dělat.
Když jsme měli oba čas, duševně připraveni na boj s divokým kocourem, tak kocour nebyl k nalezení. Nepřišel ani na žrádlo, a nebo přišel v noci, zhltnul zbytek, co mu milostivě nechala Líza a zase zmizel.


Pozvánka

3. června 2017 v 0:19 | Hanka |  Co se děje u nás
Dámy a páni, vážení,
bude velké veselí.
Hlavně dnes a zítra taky,
budou u nás lidí mraky.

Bude perník, trdelníky,
pivo, buřty i rohlíky.
také spousta zábavy,
i duševní potravy.

Děti čeká velké klání,
rodiče jim splní přání.
Byl to ale velký boj.
A v půlnoci ohňostroj,
celé klání zakončí,
tím to ale nekončí.

Konec bude v neděli,
dřív než půjdou do školy.
Užijí si do sytosti
na té Chrastavské slavnosti.

Přijeďte též
z blízka z dáli,
dlouhá cesta za to stojí.
Užijete zábavy.

Toto je pozvánka na Chrastavské slavnosti. Program na www.chrastava.cz