Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Křup

19. července 2017 v 23:40 | Hanka |  Co se děje u nás
Je jeden z chladnějších dní minulého týdne.
Mraky se honí po obloze, odhaduju, zda bude, či nebude pršet.
Přijela dcera Věrka s malým Floriánkem.
Mrňous se nakrmil, ale nějak se mu nechce spinkat a měl by, protože toho moc nenaspal.
Volám Růžu, aby ho povozila v kočárku a my si aspoň s Věrkou dáme v klidu kafčo.
Růženka jde ochotně vozit malého synovce.
Jdeme si sednout ven. Sice moc horko není, ale s teplým svetrem se venku sedět dá.
Taťka před časem odněkud přinesl takové ty klasické, plastové venkovní židle, které byly všechno, jen ne pevné.
Nicméně, jsme už nějakou dobu na nich seděli a zatím držely.
Pijeme s Věrkou kafe, taťka přišel z práce, dostal jídlo a kafe chtěl taky. Brzy přišla Růža s Floriánkem.
Floriánek sice přestal křičet, ale spát se moc nechtělo. Tak jsem ještě chvilku houpali kočárkem v naději, že snad přece jen usne. Věrka říkala, že tátovi kafe udělá, že stejně musí na záchod.
Chtěla jsem si trochu srovnat záda, tak jsem se v té ne moc pevné židli opřela o opěradlo.
Než jsem se nadála, najednou to udělalo křup a já se ocitla na zemi ani jsem nevěděla jak rychle.
Ta příšerná židle pode mnou praskla a já ležela na zádech s nohama nahoře.
Přesně ve stylu " leží tam v komoře, nožky má nahoře ".
Připadala jsem si jako brouk, co leží na krovkách a nemůže se sám otočit zpět. Nohavicí jsem zachytla za prasklou židli, takže chtěli-li mě zvednout, museli nejprve vymotat moje tepláky z prasklé židle. Když se taťkovi povedlo osvobodit moje tepláky, popadli mě s Růžou za ruce a postavili na nohy.
Růža hned zděšeně zjišťovala, zda mi něco není.
Ne, nic se mi nestalo, dokonce jsem měla pocit, že jsem měla pod sebou něco měkkého, jen mě trochu pálil zadek, asi jsem se škrábla o zlom té blbé židle. Plastové židle, když se zlomí, jsou dost ostré.
Taťka se tak lekl, že mi ihned přinesl jinou, pevnější židli a tu druhou plastovou okamžitě taky zlomil a dal k popelnici, s tím, že je obě zítra odveze na sběrný dvůr.
Věrka po chvíli odjela domů, my šli všichni taky .
Večer, když jsem se osprchovala, Růža se starala jak hodně jsem se odřela. Vyhrnula jsem si noční košili a ukázala jsem jí odřený zadek.
No páni, nebolí tě to ? divila se. Tonda taky nakoukl na můj odřený zadek. Fíííha.
Nebolí, jen trochu pálí.
Vyfotím ti to a cvak, vyfotila mojí poškrábanou panímandu, s tím, že to zítra ukáže Věrce.
Opovaž se to dát na Facebook, pohrozila jsem jí, ukaž mi to.
Ukázala mi svůj mobil.
No nazdar.
Viděla jsem pořádně dlouhý šlic přes celou půlku zadku. Na druhé půlce byl šlic taky, ale ne tak velký. Na okrajích již pomalu prokvétající do modra.
Druhý den však už škrábanec zmizel pod obrovskou, dobře rozlitou modřinou.
Vidět to někdo bez znalosti předchozích událostí, tak si asi pomyslí, že jsem se stala obětí domácího násilí.
Takovou modřinu na zadku jsem měla naposledy před mnoha lety, kdy jsem zvládla dvě angíny za měsíc a zlikvidoval mi to až píchaný penicilín, zakončený tradičním Pendeponem. To moje pozadí vypadalo velmi podobně.
Dnes už mě zadek nebolí vůbec ( před tím byl jen trochu citlivější ) a modřina už se taky pomalu ztrácí.
Vlastně můžu mluvit o štěstí, že ten držkopád odnesla ta nejměkčí část těla a ne třeba hlava, nebo záda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 20. července 2017 v 0:32 | Reagovat

Hani, buď jsou fleky na slunci nebo víc funguje gravitace.
Včera spadl Petr-Čerf a před 14 dny já.
U Petra to odnesl kotník, u mě záda, krk, rameno a kostrč.
Ještěže jsi nedopadla hůř. :-) Ale asi Tě to dost bolí. Brzy se uzdrav, prosím. :-)
Tyhle plastové židle, když jsou starší a vystaveny celé léto slunci, tak rády praskají.

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. července 2017 v 7:55 | Reagovat

Jo, jo, plastovky jsou pěkně nebezpečný. Ale já jsem děkovala bohu že jsem na chatě sama, protože jsem si sedla do takového toho dřevěného lehátka a když jsem byla uvelebená prasknul pode mnou ten látkový vnitřek. A to bylo ze s toho lehátka vymotat....vzpomněla jsem si hned na Saturnina a Milouše. :-D  :-D

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 20. července 2017 v 14:51 | Reagovat

[1]: Hmm, tak to koukám, že jsem dopadla ještě dobře.

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 20. července 2017 v 14:53 | Reagovat

[2]: Takový lehátko máme taky. Loni praskla látka pod taťkou. Nic se mu nestalo, byl na trávě, jen lehátko jsme mohli vyhodit, protože současně praskla i jedna tyčka. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama