Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Němé tváře ?

13. října 2017 v 20:07 | Hanka |  O zvířatech a lidech
Že se zvířatům říká němé tváře slyšel jistě každý.
Jenže každý, kdo někdy choval nějaké zvíře choval ví, že to není tak úplně pravda.
Zvíře sice nemluví naší, člověčí řečí, ale kdo dokáže zvířatům "naslouchat", dobře pozná, co mu jeho mazlíček chce sdělit. Však ono to platí i opačně.
My také neumíme mňoukat, štěkat, štěbetat, či pištět po zvířecím, ale zvíře podle našeho chování, tónu hlasu a pohybů pozná co po něm chceme.




Ale já chci teď mluvit o mých vlastních zvířatech. O kočce Líze a kocourovi Ferdovi.
Dáma má přednost, začnu tedy Lízou.

Líza umí mluvit očima. Naprosto přesně.
Na oknech vedoucí do zahrady a ne na dům sousedů, nestahujeme rolety, přesto, že tam jsou.
Líza to dobře ví. Ví taky, že je zvenku vidět dovnitř, zejména pěkně zblízka.
Naše kočky jsou domácí i venkovní. Kdykoliv se jim zachce, v zimě i v létě mají přístup ven. Líza tedy v chladném počasí raději tráví čas doma v teplíčku, ale občas jde i ven.
Je-li chladno a ona je zrovna venku, sedne si na okno a kouká dovnitř.
Hypnotizuje pohledem všechny, kdo jsou zrovna v pokoji. Když ji ignorujeme, přidá na intenzitě. Lehce přihmouří oči do pohledu přidá nádech zhnusenosti a její pohled doslova říká pusť mě domů, je mi zima. Když ji ignorujeme i nadále, začne dělat rámus. Např. shazuje dřevo, které je narovnané kolem oken, nebo škrábe na okno s takovou intenzitou, že není možné si ji nevšimnout.
Jakmile se naše pohledy střetnou, vím naprosto jistě, že její pohled mi říká, okamžitě mě pusť domů, nebo tě kousnu. Její oči jsou plné pohrdání a nenávisti.
Poslední době se mně snaží uplácet lovem. Chytí myš, hraje si s ní tak dlouho a s takovou intenzitou, že myš raději chcípne, aby nemusela snášet její hrátky.
Nicméně mi několikrát přinesla mrtvou myš skoro až do postele a včera, přiběhla z venku s myší v hubě. Položila mi myš doprostřed předsíně a když jsem ji chválila, jak pěkně loví, podívala se na mně a naše pohledy se střetly.
Řekla mi, "když jsem splnila povinnost, tak mám nárok na odpočinek v teplíčku ". Svůj výrok završila mrsknutím ocasu a škubnutí hřbetem a už se hrnula po schodech nahoru do patra.

A teď je řada na Ferdovi.Ten není ani z poloviny tak ukecaný jako Líza. Jeho komunikace spočívá v tom, že využívá své mrštnosti a trpělivosti. Klidně vydrží sedět i půl hodiny u dvěří, aby dal najevo, že chce jít ven. Když chce jít domů a není otevřené okno, či dveře, sedne si na okno jako Líza, kouká dovnitř a čeká až si ho někdo všimne a pustí domů. Až v poslední době objevili kouzlo spolupráce. Líza vykomunikuje vpuštění a Ferda se ochotně přidá a oba hned běží k misce a dožadují se jídla otíráním, žďucháním a pletením se pod nohama. Baští oba z jednoho talíře a je zajímavé jak se dokážou srovnat. Vždy si stoupnou přesně na stejné místo, Ferda zleva, Líza zprava, nikdy se nepřehazují. Ferda má přednost, většinou toho zbaští víc a ani moc nectí svou polovinu talíře. Když má hlad, strká hlavu i na Lízinu polovinu a úplně normálně si celou porci přivlastní. Líza má šanci jen v okamžicích, kdy Ferda zrovna spořádává větší sousto a nebo, když se nasytí a nechá jí něco ( v tmto případě obvykle Líza dostane přidáno ).
V pondělí se však Ferda zachoval naprosto překvapivě.
Po obědě jsem se na chvilku natáhla. Růža se okamžitě připrdelila ke mně a lehla si mi na bok. Najednou jsem pocítila potřebu někoho hladit nebo drbat.
Hladila jsem Růženku po vlasech. Vrněla blahem. Tohle miluje. Po chvilce se ale zvedla, asi jí ta poloha už byla nepohodlná.
Ozvala jsem se ééé, pojď sem, mám potřebu někoho drbat.
A najednou, sotva jsem vyřkla poslední písmeno, Ferda hup, vyskočil ke mně a lehl si přesně na místo, kde předtím ležela Růža, jako by naprosto přesně věděl o čem se bavíme. Pokračovala jsem blaženě v drbání a spokojenost byla na obou stranách.

A potom, že jsou zvířata němá tvář. Omyl, velmi dobře nám rozumí a je jen na nás, zda budeme rozumnět i my jim.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. října 2017 v 21:43 | Reagovat

Jak já ti rozumím. Naše kočky dokonce  rozeznají slova. Taková ta opakující se. A nevoli umí také dát najevo a nechají se rády odprošovat. Pokud si lehnu, mám je za chvíli na dece. Pak zase jdou a zalehnou pohovku manželovi  a ten je musí večer doslova odnést ke mně do pokoje, aby si mohl ustlat. Nemá místo, aby tam ležely s ním. Já mám roztaženou postel a tak se tam krásně vejdeme. ;-)  :-D

2 Hana Hávová Hana Hávová | 13. října 2017 v 23:42 | Reagovat

[1]: U nás je to podobné. Velmi dobře rozumí slovům např. " chceš ven ?" a "Ferdo, Lízo ňam, ňam". :-D

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. října 2017 v 9:16 | Reagovat

Tak Bobeš rozhodně němá tvář není. Každý ráno mi vypráví jakou měl noc, a jak se mu spalo, a jak řeknu papánky, přiletí odkudkoli ze zahrady jak blesk. Kocour Baldrick zase nám dokáže nadávat kdykoli se mu něco nelíbí, ale umí zas přesně jak říkáš mluvit i očima.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. října 2017 v 20:08 | Reagovat

[2]: Naši nejlépe rozumí - papat, masíčko, paštička, větráme- to hned vyskočí na parapet okna, kde mám síťku, aby  nevyskočily ven. Nebo vykartáčujeme- to milují oba a předhání se, kdo to bude dřív. Muf slyší na písknutí, přiběhne a Mudla na pojď se pomazlit, pojď... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama