Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Kouzelný domov

25. ledna 2018 v 2:49 | Hanka |  Co se děje u nás
Nebudu opěvovat návraty domů z ciziny, ani se nebudu rozplývat nad krásami otčiny.
Kouzelný domov v tomto případě znamená, že jinde nic nejde, ale domov je kouzelné slovo, kde půjde absolutně všechno, alespoň z pohledu naší babičky ( a jí podobných ).

Naše babička nás už po několik týdnů častuje slovy až půjdu domů..., až budu doma... Téměř od Nového roku, pomalu nic jiného nezná. Nejméně obden chce volat nákladní taxi, protože jsme ji namluvili, že do osobáku se s chodítkem a WC židlí prostě nevejde.
Jistě, že by se vešla, chodítko se dá složit a WC židle se do prázdného kufru při troše šikovnosti taky vejde, ale snažili jsme se jí u nás udržet, co možná nejdéle. Pokud by šlo o mě, mohla by být u nás třeba rok, ale babička zná poslední dobou jen slovo DOMA.
Na jednu stranu jí chápu, doma nebyla už několik měsíců, má tam většinu svých věcí a je tam zvyklá, jenže je tady ( ne ) jedno velké ALE, které ona nevidí, nebo prostě vidět nechce.
Babi sice chodí, od té doby co má chodítko i sama, ale něco jiného je chodit s chodítkem a něco jiného sama. Takto k chůzi potřebuje kromě nohou i obě ruce a pokud by si měla něco donést, tak jí třetí ruka chybí. Bolí ji kolena a šance, že se jí koleno na operované noze podlomí v té nejnevhodnější chvíli je dost velká. Může se zachytit nábytku, nebo chodítka, ale pokud bude mít v ruce něco horkého, tak se opaří. Pořád slyším, Máňa se o mně postará, řeknu Bobině, ona mi pomůže.
Jenže tady je další velké ALE.
Myslím, že jí nepomůže ani jedna, přestože je obě babička povýšila na bohy, kdežto my všichni ostatní jsme tak akorát malé prd.
Máňa je babičky mladší sestra. Mladší o celých pět let, čili v babiččiných očích ještě mladice.
Téhle mladici táhne na 83, sama není zdravá a navíc má dost vážně nemocnou dceru o kterou se stará střídavě se svým vnukem a druhou dcerou.
Bobina je babiččina kamarádka, či spíše známá, kterou za kamarádku považuje. Bobině je už taky přes 80, nemá od babči klíče, takže by jí babi musela jít otevřít a navíc je to takový ten typ co se nechá spíš hostit, než aby aktivně někomu pomohla.
A tyhle dvě dámy jsou podle babči stěžejní pečovatelky.
Obě mohly za babičkou do Chrastavy přijet, kdykoliv by se jim zachtělo. Nepřijela ani jedna. Máňa z důvodů objektivních, Bobina neznámo proč. Stačilo se jen domluvit, klidně bych pro ni na ten autobus došla.

Samozřejmě, že se budeme u babičky všichni střídat, doneseme oběd, poklidíme, nakoupíme atd.
Ale je to pro všechny složitější. Pokud by se u nás s ní cokoliv přihodilo, ( upadla, nemohla vstát, nebo cokoliv jiného ), pomoc je buď okamžitá, nebo v řádu několika ( nejvýše 20 ) minut. Takhle cokoliv se přihodí u ní v bytě, je to složitější. Nejblíže k ní bydlí naše Věrka. Jenže ta než ustrojí Floriho a dojde k ní, je to nejméně 40 minut. My všichni ostatní bydlíme dál. Z Chrastavy do Liberce je to 10 km a vzhledem k tomu, že nemáme auto a jsme odkázaní na autobus, či vlak, tak trvá dost dlouho než bychom dorazili. Druhý syn s rodinou bydlí na druhém konci Liberce, oba jsou do večera v práci ( někdy i o víkendu ), takže taky dost složité se k ní rychle dostat. Já pracuju sice relativně blízko jejího bytu, ale taky nemůžu odběhnout, kdykoliv by mi zavolala.
Takže babi nám to všem pořádně komplikuje svou tvrdohlavostí.
Ono se dá lecos zařídit, ale s většinou věcí musí babička souhlasit a musí to podepsat.
A tady je právě zakopaný pes. Babi přece vůbec nic nepotřebuje, nepotřebuje pečovatelku, stačí na všechno sama, nepotřebuje dovážet obědy, bude si vařit ( znám ty její obědy, uvaří si 1 brambor, omastí ho Herou a říká tomu oběd ), nepotřebuje, abychom k ní denně chodili, je přece doma, nepotřebuje nic, má přece Máňu a Bobinu.
Prostě doma, je kouzelné slovo. Babička nebude u nás víc chodit, až bude doma, nechce vyprat v pračce triko a ponožky, až bude doma, tak si to vypere sama v ruce, až bude doma, tak si sama uvaří, uklidí a dokonce i vyluxuje a vytře.
Jinde nejde nic, ale až bude doma, půjde všechno samo, protože doma je prostě doma.
Po dlouhém dohadování jsme se domluvili, že babička prostě potřebuje narazit na tvrdou realitu, takže jí ( alespoň na zkoušku ) ten kouzelný domov dopřejeme. Tuto sobotu babička skutečně domů pojede. Už je zařízené větší auto a v sobotu odpoledne nastane ta pravá hodina H.
Trochu ( dost ) se ale obávám toho, že i kdyby babička objektivně zjistila, že to sama doma nezvládá, nikdy to nepřizná a raději padne, než aby souhlasila s pečovatelkou, nebo dokonce nějakým zařízením pro seniory, dokonce ani s tím, aby byla trvale u nás.

Znám takové typy. Měli jsme nedávno v nemocnici taky takovou babičku, sotva se posadila k jídlu s nohama z postele, všechno si nechala namazat a nakrájet a podat až k nosu, ale když jsem se jí ptala, s kým je doma, kdo se o ní stará, tak odpověděla, že je doma sama a že si DOMA všechno udělá.

Na jednu stranu je dobře, že je naše babička ještě duševně čilá, všechno si pamatuje a snaží se být co nejvíce samostatná, ale na stranu druhou tvrdohlavě odmítá pomoc svých nejbližších, přesto, že to všichni dělat chceme a dokonce by jí ani nic nestálo, přesto, že dobře vím, že babička jak bude moci, tak nějakou tu stovečku podstrčí i když ji nikdo po ní nežádá ( snad kromě její vlastní dcery, ta k ní ale mít přístup nebude - aspoň doufám, ublížila jí už dost ).

Tak uvidíme, třeba nás babi překvapí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 8:18 | Reagovat

Takhle umanutá byla moje maminka ještě tak před čtvrt rokem. Ani na svátky k nám nechtěla. A teď už ani neví kde je. Tedy ví že leží někde a ne doma, ale myslí si že to je jen jiné patro domu kde celý život žila. V tomhle je alespoň ta nemoc milosrdná.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 9:20 | Reagovat

No, nedá se svítit. Chce tam, dobře, zkusí se to. Ale vaše obavy jsou oprávněné.

3 Hana Hávová Hana Hávová | 25. ledna 2018 v 11:31 | Reagovat

[1]: Demence je milosrdná pro ty postižené jedince samotné, pro jejich rodiny a nejbližší okolí je to děs. Aspoň do té doby, dokud chodí. Je pořád lepší mít takového člověka ležícího než chodícího. Protože chodícího pořád někde honíš, ležák ti nikam neuteče. je to smutné, ale je to tak. :-(

4 Hana Hávová Hana Hávová | 25. ledna 2018 v 11:31 | Reagovat

[2]: Ano já vím. :-?

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 25. ledna 2018 v 19:46 | Reagovat

Není pomoci, tak snad babi "doma" se nepřihodí nic ošklivého a doufat, že dostane "rozum" zřejmě nemá cenu. :-(
Znám, to sama z osobní zkušenosti -" my nic nepotřebujeme" :-(

6 Jarka Jarka | Web | 26. ledna 2018 v 18:06 | Reagovat

Babičce rozumím, také jsem nejraději doma, tak to jsem zvědavá, jak to se mnou na stará kolena bude. Někteří lidé si zvyknou všude a nové prostředí jim nedělá problém, jiní se cítí doma jen opravdu doma. No, to jsem zvědavá, jak to bude s vaší babi dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama