Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Popis "D"

18. března 2018 v 14:18 | Hanka |  Zdravotnické ABC
Minule jsme dokončili slovník "D", tak popojedeme a než se dostaneme k velkému tématu, který určitě zajímá spoustu lidí, totiž DIABETES , probereme ostatní témata.
Dnes je na řadě DEKUBITUS a DEHYDRATACE.


DEKUBITUS = proleženina. Tak jde ve stručnosti definovat tento odborný termín.
Dekubitus je destrukce kůže a podkoží, v těžkých případech může jít o odumření nejen kůže , ale i hlubokého podkoží, včetně svalů až na holou kost.
Dekubitus vzniká stálým tlakem ( obvykle ) těla na podložku a to nejen u lidí, ale i u zvířat.
Dekubity mají svá predilekční místa ( místa nejčastějšího vzniku ), a to :
PATY, LOKTY, SAKRUM ( v podstatě přechod křížové páteře a hýždí ), LOPATKY, TEMENO HLAVY, A BOKY V MÍSTECH LOPATY KYČELNÍ ).
Úplně nejčastěji vznikají dekubity právě na sacru, patách a bocích. To jsou místa, kde nemohoucí člověk nejčastěji a nejdéle leží.
Dekubitům lze však velmi účinně předcházet. V nemocnicích nejčastěji polohováním, tj. otáčením pacienta každé zhruba 2 hodiny a používáním antidekubitních pomůcek ( antidekubitní matrace, měkké botičky, podkládací had a polštáře ).
V domácím prostředí lze používat stejné pomůcky, jen antidekubitní matraci lze vyměnit za DEKUBU - tj. podložku z ovčího rouna, které lehce masíruje pokožku, brání prochladnutí a zabraňuje přílišnému pocení. Doma můžeme předcházet dekubitům nejen polohováním a vysazováním pacienta do křesla ( pokud to lze ), ale i denními masážemi a zabraňování přílišnému vysychání pokožky nemocného, promazáváním pokožky, pravidelným cvičením, které je dobré i k tomu, aby svaly nemocného úplně nezakrněly, popř. vertikalizací, či v rámci možností pěstování alespoň častečné soběstačnosti. Zkrátka co nejvíce prokrvit kůži a podkoží na predilekčních místech. Je to časově i fyzicky náročná činnost, ale určitě se vyplatí.
Často máme pacienty, kteří přicházejí z domácího prostředí a jsou z tohoto pohledu v lepším stavu, než ti, kteří přicházejí z nejrůznějších ústavů.
Léčba dekubitů je sice možná, ale často dosti zdlouhavá a náročná. Léčit ( a vyléčit ) lze celkem úspěšně dekubity 1. a 2. stupně, často pouhým promazáváním a důsledným polohováním. Dekubity 3.stupně se hojí velmi obtížně a stojí hodně času a trpělivosti jak ošetřujícího, tak vlastního pacienta. Je to nepříjemná činnost, která pacienta často bolí a protože zde už došlo k porušení kůže a napadení mikroorganismy, často i dost zapáchá.
Dekubity 4.stupně obyčejnými roztoky a mastmi už vyléčit nelze. Zde už musí nastoupit chirurgické řešení.
STUPNĚ DEKUBITŮ:
1. stupeň - zčervenání kůže. Kůže je na predilekčním místě červená a obvykle citlivá.
2. stupeň - tvorba puchýřů. Jde o puchýřky vytvořené podkožní tekutinou, kterými se tělo brání hlubšímu poškození je to podobné, jako když se popálíte, tak, že se utvoří puchýře - puchýř se svou tekutou náplní chrání ještě nezralou kůži uvnitř, aby dozrála a nebyla tak citlivá. POZOR ! puchýřky velmi snadno prasknou a rychle se rozvíjí další stupeň.
3. stupeň - je už hlubší poškození kůže a částečně i podkoží, mohou vznikat velmi rychle nekrózy ( odumření ) tkáně, nebo i hluboké kapsy, kde se hromadí nečistoty. V horších případech, nehojících se a hlubokých dekubitech lze chirurgickým odstraněním nekróz a vyčištěním dojít dobrých výsledků a významně pomoci k zahojení.
4. stupeň - jde o hluboké nekrózy, často i s odumřením části svalové hmoty. Často se pod povrchem překrytým černou krustou odumřelé kůže skrývá hluboká kapsa naplněná hnisem, která je zdrojem celkové infekce. Někdy odumře podkoží a svalová hmota tak, že je pod povrchem vidět kost. Tyto dekubity se dají řešit pouze chirurgickým způsobem.
Obvykle však bývá pozdě a člověk umírá na celkovou sepsi.

V prevenci proti vzniku dekubitů velmi pomáhá i dobrá hydratace.
Tz., že člověk a to hlavně nemohoucí, má dostatečně pít, protože dobře prokrvená a hydratovaná pokožka je méně náchylná ke vzniku dekubitů.


Z tohoto nám vyplývá další téma - HYDRATACE
HYDRATACE je zásobení organismu vodou.
Lidské tělo se ze 70% skládá převážně z vody. Jde o vodu nejen v krvi ( plazma ), ale i o vodu ve svalech a sliznicích ( tkáňový mok ).
Tekutinu je nutno dostatečně doplňovat. Tekutinu ztrácíme vylučováním a pocením.
Zdravý člověk by měl vypít denně 1,5 až 2 litry vody denně za normálních podmínek. Pokud je v létě větší teplo, nebo pracujeme - li v horkých provozech, je nutno zvýšit příjem tekutin až na 4 litry denně. Také při intenzivním pohybu máme vyšší spotřebu tekutin.
Toto vše platí u starých a nemohoucích lidí několikanásobně.
Starší člověk obvykle nemá přirozenou potřebu pít, zkrátka nemá žízeň.
Často slyším, ale já nemám žízeň. Jenže pokud už má člověk žízeň, je už dosti pozdě. To už tělo opravdu volá o pomoc. Při počátečním pocitu žízně, tj. ve chvílích, že si žízeň začínáme uvědomovat, chybí už tělu 30% požadovaných tekutin.
Pít se prostě musíme přinutit. Každý má jinou potřebu tekutin, je to dost individuální, ale základ je alespoň 1,5 l. Liší se to i věkem.
Když starého člověka nutíte pít, obvykle se mu to nelíbí a argumentuje tím, že přece pije dost. Jenže tady je často ten zakopaný pes.
Pacient mi hrdě hlásí, že vypil 2 hrnky. To je fajn, říkám, ale od kdy?
No ráno jsem měl bílou kávu k snídani, potom jsem vypil za dopolene půl hrnku a teď k obědu jsem ho dopil.
Vy jste za dopoledne vypil POUZE ! dva hrnky? hrozím se a přesně vím, co bude následovat.
Ano, je to vždy stejné. Ale já piju!.
Ale málo, odpovídám vždy jako stroj.
Dva hrnky tekutiny je pouhých 400 ml. To není ani půl litru. Touto dobou ( obvykle je kolem 13 hodiny ) by jste měl mít vypito už něco kolem litru. Čili alespoň dvojnásobek.
Když strčím do ruky ležícímu člověku ( zde jde převážně o staré lidi ) do ruky hrnek s hubičkou a chci po něm, aby se napil a předvedl mi, jak to umí, většinou si trošku cucne a už hrnek odkládá. Když chci, aby se napil pořádně, tj. nejméně půl hrnku naráz, tváří se dotčeně, protože proč by pil, když nemá žízeň, nebo argumentuje tím, že pije.

Jak tedy spolehlivě určíme, zda konkrétní člověk pije dostatečné množství tekutin?
Tím indikátorem je barva moči.
Nejde o množství, to nemusí být spolehlivé, jde o barvu.
Pokud má moč tmavou barvu ( pozor, nezaměňovat za moč zbarvenou krví, to je jiná kapitola ), tak i při jinak dostatečném množství moči jde o dehydrataci. Čím je moč tmavší, tím o horší dehydrataci jde. Pak se rychle rozvíjí močová infekce se všemi důsledky, moč zapáchá a zakaluje se bílkovinou vylučovanou do moči, nebo hnisem ( obojí je špatně ).

Barva moči při dobré hydrataci je světlá, dobře průsvitná bez zakalení a má jen lehký nádech pachu po močovině. Podle barvy a hustoty moči lze usuzovat na zdraví, či nemoc konkrétního člověka, ale to už sem nepatří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. března 2018 v 14:34 | Reagovat

Jednou jsem byla tak silně dehydrovaná, že jsem přestala vidět, bylo to strašné...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. března 2018 v 14:37 | Reagovat

Nejhorší na tom je, že ležící člověk "nemá žízeň" a nechce většinou moc pít. I ten, kdo víc sedí než chodí.

3 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 18. března 2018 v 16:21 | Reagovat

Mám u sebe stále hrnek s čajem a celý den upíjím. K tomu vypiju asi 2 hrnky mléka a 1 kávy (ale ta je močopudná, tak skoro nepočítat).
Mám stále žízeň, protože mi vodu odvádí prášky na odvodnění. Je to takový kolotoč. 8-O
Někdy bych vypila, jak se říká, koze pití, jakou mám žízeň. :D
U mě dehydratace nehrozí.

4 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 18. března 2018 v 16:21 | Reagovat

Zapomněla jsem napsat, že to dělá asi 2 l tekutin denně. :-)

5 Hana Hávová Hana Hávová | 18. března 2018 v 22:34 | Reagovat

[1]: A co bylo příčinou? Takové stavy jsou dost nebezpečné.

6 Hana Hávová Hana Hávová | 18. března 2018 v 22:36 | Reagovat

[2]: To platí pro staré lidi obecně. Prostě nemají pocit žízně. Většina lidí se musí k pití nutit.

7 Hana Hávová Hana Hávová | 18. března 2018 v 22:47 | Reagovat

[3]: Tak moment, trochu to uvedu na pravou míru. Černou kávu nepočítej ( ani rozpustnou ), mléko taky ne. Mléko svým složením odpovídá potravině. Taky obsahuje více tuku než běžná tekutina. Při diureticích bys neměla mít abnormální pocit žízně. Diuretika se nasazují tehdy, když tělo při normálním, či dokonce zvýšeným příjmem příjmem tekutin neodvádí vodu tak jak má, nebo nefungují správně ledviny. Voda se potom hromadí v tkáních a způsobuje nejrůznější potíže. Pokud máš neustále žízeň, je zakopaný pes někde jinde. Např. Máš cukrovku v normě? Nebo ti hodnoty skáčou? Dekompenzace diabetu je dost častá příčina neustálé žízně.

8 MirekČ MirekČ | Web | 19. března 2018 v 11:06 | Reagovat

Neveselé čtení, ale díky za něj.

9 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 22. března 2018 v 15:25 | Reagovat

[7]: Hani, mléko z obchodu možná obsahuje víc vody než je zdrávo. Mě nyní chutná a hlavně mě vnitřně zchladí (přímo z ledničky).
Ledviny mi podle výsledků rozboru krve u diabetičky prý fungují dobře. Jen mi možná cukrovka trochu lítá, ale ne dramaticky. Od počínající hypoglykémie (občas) do hodnot kolem 8. Paní doktorce se moje hodnoty líbí. Ale je fakt, že se neměřím často.
Žízeň jsem měla třeba i při pobytu v nemocnici, kde mi také dávali diuretika (psala jsem ti o tom). Měřili mi často i cukrovku, byla asi v pořádku, protože nic nikdo neříkal. Tam jsem vypila džbán čaje sama.
Zajímavé je, že jsem neměla takovou žízeň před zjištěním cukrovky. Tehdy jsem neměla žádné příznaky. Přišlo se na ní při předoperačním vyšetření.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama