Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Miluju...

Úterý v 4:59 | Hanka |  Zpovědnice
... tuhle roční dobu.
Miluju jarní slunce plné síly.
I teploty jsou příjemné. Nejsou ještě unavující letní vedra a už nejsou zimní plískanice, kdy člověk neví jak se má obléci. Přešly předjarní mlhy s chladnými rány, ale poledním vcelku teplým sluncem.
Na konci zimy jsem unavená, nic mně nebaví, udělám jen to nejnutnější z nejnutnějšího a nic se mi nechce, chtěla bych spát. Dlouhá zima ze mně vždy vysaje všechnu energii a dlouho trvá než se zase nabiju.


Letos to vůbec bylo zvláštní. Ze zimy jsme skočily rovnou téměř do léta. Nádherné teplé dny náhle vystřídala opět protivná zima, dokonce i teploty klesaly hluboko pod nulu.
Přešel teplý leden, kdy začínaly už kvést sněženky a čemeřice, aby je únor vzápětí zastavil a zasypal sněhem, střídavý březen, kdy člověk nevěděl, zda je už jaro, nebo stále ještě zima. Až náhle duben přinesl příjemné jarní teploty, ač se zpočátku zdálo, že bude také chladný.
Právě uplynulý víkend mi však dodal tolik potřebnou energii.
Vysvitlo sluníčko, teploty na teploměru rostly raketovou rychlostí až ke 20 stupňům.
Hurá, mám volný víkend, sv. Petr slibuje teplo a slunečno, tak konečně se můžu vrtat v zahradě.
Sice už jsem trochu zkulturnila předzahrádku, ale to hlavní na mě teprve čeká.

Kdo mně zná, ví, že funguju na solární pohon a sluníčko, zejména to jarní mi dělá velmi dobře a to potom jsem k nezastavení, dokonce ani necítím únavu.
V sobotu jsem nejprve dohnala spánkový deficit, potom jsem doplnila lednici v nejbližší prodejně potravin, potom jsem upekla makovec, neb odpoledne měli přijet mladí, mezitím vyprala asi 3 pračky, především zimního oblečení, které jsem chtěla uložit. Po obědě, když jsme vyprovodili dceru Ivu s přítelem tak koukám na terasu , ještě zaneřáděnou zimním bordelem, říkám taťkovi, že bychom mohli někam odklidit všechny ty krámy ( hromada prken, kárky, míchačka apod, majitelem je samozřejmě moje drahá polovička ). Pravda, taťka už část uklidil, ale stále se tam ještě povalovalo spousta věcí, které jsem tam nerada viděla a celou zimu to jen trpně snáším. Nyní ovšem přišel čas na sezení venku tak nemám zájem přeskakovat hromady prken a vyhýbat se míchačce a velké a malé kárce. Taťka s tím zřejmě počítal, tak ani moc neprotestoval ( jak jsem čekala ) a ochotně začal odklízet ty nejtěžší věci. Míchačka váží dobrých 40 kilo, možná i víc. Byla jsem ochotná si to všechno odnést sama, jen s tou míchačkou jsem chtěla pomoct.
Ale taťka všechno odklidil sám ( asi abych mu to nedala někam jinam, než on chce ). Říkal, že prkna nebudeme přemisťovat, že to je na řezání. Chtěla jsem mýt okna, ale pokud chtěl řezat dřevo, řekla jsem, že je umyjeme až po řezání.
K mému údivu se dak do řezání hned. Byla jsem ráda, aspoň to zmizí. Než jsem pověsila další várku prádla a uklidila kuchyň, měl už nařezanou pěknou hromadu. Vzala jsem si kolečko a začala vozit nařezané kusy a rovnat k baráku tam , kam si taťka přál. Kupodivu mi přišla pomoci i Růža. Stála jsem na židli a ona mi podávala prkýnka a já rovnala tam až kam jsem dosáhla. Během dvou hodin bylo dřevo pořezané a uklizené. Zametla jsem terasu a rozestavěla vše tak, jak jsem chtěla. Mám nařezané třešňové špalky na které chci dát květináče s kytkama. Osazené mám zatím jen dva, ale i ty ostatní jsmem si rozestavěla a připravila na osazení. Dala jsem gril na terasu a malá fontánka už taky pomalu čeká na svůj čas. Ještě chybí umístit slunečník, ale ten má ještě čas. Ještě je na sluníčku dobře. Nicméně terasa je připravená. Kytky ještě dosadím všude tam , kde to bude jen trochu možné. Je to také tak trochu obrana proti nadměrné schránčlivosti našeho taťky. Mám to vyzkoušené. Třeba ho přece jen naučím nechávat si nejrůznější nářadí a nástroje a podobné věci na místě, kde to nepřekáží a nevadí.
Když jsme oba skončili s touto bohulibou činností bylo už půl šesté. Usoudili jsme, že okna necháme na neděli. Ještě jsem se trochu podloubala v záhoně a šla dělat večeři. Tonda přišel z bazénu a měl hlad jako tygr. Zblajznul na co přišel a ještě si přidal.
V neděli jsme původně měli v plánu, vytáhnout babičku na malý výlet, ale taťka řekl, že nikam nejde, že ho bolí záda , že jen umyjeme okna a potom, že bude odpočívat.
Dobrá, neměla jsem nic proti tomu, měla jsem spoustu jiných úkolů a ještě si Růža vzpomněla, že potřebuje pomoct s referátem.
V neděli jsem tedy vyleštila všechna okna , která taťka umyl. Tj. celý spodek, který čítá 9 oken, pomohla Růže s referátem, uvařila oběd, při kávě pokračovala v pletení vestičky pro Floriánka, vyprala a pověsila další 3 pračky, vyplela 2 květinové záhony, překopala a uhrabala další 3 zeleninové a vysela kopr, fazolky, hrášek, řepu a červenou a bílou cibuli a zasadila cibule gladiolů. Zjistila jsem, že bylinky už krásně vyrážejí, ale jsou strašně zarostlé plevelem. Chtěla jsem se do toho hned pustit, ale najednou jsem zjistila, že už na to nějak nevidím. Bodejď, však taky věžní hodiny právě odbouchaly půl osmé. Stále jsem však necítia únavu.
Při sledování televize se na mně Růža dlouze zadívala a povídá povídá, mami, vypadáš strašně, co když s tebou něco provedu? Dobře ví, že mám ráda, když mně někdo opečovává jakýmkoliv způsobem, že držím a ani nedutám. Tak jo, to budu ráda.
Přinesla škopík s teplou vodou, strč tam nohy, poručila.
Strčila jsem nohy do škopku.
Potom přinesla krabici ve které má nejrůznější patlátka, krémečky, laky a podobně.
Nakloň se ke mně, poručila.
Naklonila jsem se k ní.
Začala mi šmejdit po obličeji měkkoučkým tamponkem. Potom mi něco napatlala na obličej. Asi masku. Když jsem se podívala do zrcadla, měla jsem obličej napatlaný nějakou lepkavou maskou a vypadala jako scvrklé jablíčko.
Potom mi vydrbala, namasírovala nohy a opět něčím natřela a nakonec nalakovala.
Obličej si smyješ vodou řekla a zmizela v koupelně.
Až teprve po této proceduře na mně padla nějaká únava, já se svalila do postele a usnula dřív než děti.

Nicméně tato neúnavnost mi zbyla i v pondělí. Využila jsem toho, že začalo pršet a začala uklízet sklep. Dělám to každoročně touto dobou a každoročně se mi do toho nechce. Je to protivná, špinavá práce, po které je radno jít do sprchy, neboť by klidně mohla chodit s pavouky ve vlasech.
Než mi jednotlivé police uschly tak jsem uvařila na dva dny, vyklidila 2 myčky, zadělala a upekla domácí chleba, nakrmila kočky a ještě stihla 2 hry na počítači.
Měla jsem sklep pěkně urovnaný, tak jak jsem chtěla, připravila jsem si věci a potom s písní na rtech odkráčela na noční, která mi už pomalu končí.
Zavařovací sezona už brzy začne ( tradičně pampeliškovým medem ).
Jsem na ni připravená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | Úterý v 8:15 | Reagovat

Pěknej záhul! :-!

2 dáša dáša | Web | Úterý v 13:16 | Reagovat

Hani, musela jsem si přečíst Tvůj článek dvakrát, abych se vzpamatovala z Tvé úžasné pracovitosti ???  ???  ???
Když pracuji na zahradě, tak nevnímám čas a nemám hlad. V minulých 10 dnech jsem pracovala na zahradě každý den 8 hodin. Kupodivu jsem nebyla rozlámaná.
Únava na mě sedla včera ( no, ono pršelo ), pořád bych spala :-|
Teploty vzduchu kolem 18 - 23 °C mně
vyhovují nejvíc, vedra nesnáším. Bylinky,kromě pažitky mně všechny poprvé zmrzly :-( Včera jsem zasadila skoro všechny znovu.
Růženka je velice starostlivá a šikovná.
Dojala mně její péče.Ty děti tak rychle dospívají !
Přeji Ti slunečné a radostné dny :-) :-).

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | Úterý v 14:42 | Reagovat

Mám silný mindrák. Podle toho, co všechno se stihá u vás jsem úplný lenoch. Možná je to tím, že jsem si všechny práce stihla udělat za ta léta, kdy byli tři kluci doma a to když jsou dvě generace a doma jsou nejméně do 24 let každý, ten třetí do 26 let, tak toho bylo podle mne dost. Celou dobu jsem přitom chodila do práce a pak 10 let ještě v důchodu na brigádu do obchodu. Takže snad mohu nyní být poněkud líná nebo utahaná. ;-)  :-D

4 Hana Hávová Hana Hávová | Úterý v 22:22 | Reagovat

[1]: Ono se to jen zdá, nebylo to tak strašný. ;-)

5 Hana Hávová Hana Hávová | Úterý v 22:25 | Reagovat

[2]: To je jen dočasný, brzy zase přijde krize a pak to bude zase jen o lenošení. To mně jen nabíjí tohle příjemné počasí. Růža je sice starostlivá, ale jen občas. Přiznala se, že potřebovala dopatlat nějakou kosmetiku, aby si mohla pořídit novou. :-D

6 Hana Hávová Hana Hávová | Úterý v 22:27 | Reagovat

[3]: Jednak jsi trochu starší a máš nárok na klidnější život a jednak je to u mně dočasný. Krize se opět brzy dostaví. To je jen první jarní nadšení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama