Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Květen 2018

Už rok...

21. května 2018 v 0:59 | Hanka |  Co se děje u nás
...jsem babičkou. Náš malý Floriánek roste jako z vody a v úterý 22.5. mu bude rok. Mladí se to chystají slavit v Chotyni na nějaké chatě příští týden, ale já jsem v práci, nepovedlo se mi to prohodit, můj otec taky nemůže, tak jsme uspořádali narozeninovou párty před narozeninami.
Celé se to odbývalo u nás na zahradě.
Jako zkušená provozovatelka podobných akcí jsem to celé pojala spartánsky.
Na terase byly dva větší stoly, protože i když to byla komorní akce, jen pro nejbližší rodinu, i tak nás bylo docela dost.
Schválně počítejte: My 4 + starší dvě dcery, to je 6, + otec se ženou, to je 8, + přítel Věrky ( a otec Floriho ) + babička ( a prababička ) a samozřejmě ten nejdůležitější - Florián, to je 11 a potom ještě přijela švagrová se synem ( ten se dlouho nezdržel, ale dort si dal ). Vychází mi to na 13 lidí. A to nepočítám dědovo psa ( vlastně fenku ). Naše kočky taky nepočítám, ty se někam zdekovaly. Nemají rády větší společnost.
Kdysi jsem chystávala mnoho druhů salátů, hubek, zákusků a podobných věcí, ale časem jsem přišla na to, že to vlastně strašně leze do peněz a spolkne strašně moc času a nakonec se to ani zdaleka nesní. Dojídáme to ještě druhý den my, což už není ani zdaleka tak dobré, jako když je to všechno čerstvé. Tak jsem jen upekla dost, Růža trvala na tom, že upeče vločkové sušenky, koupila jsem křupky, brambůrky, tyčky a podobné věci ( to se sní vždycky ) a pár hubek s pomazánkou ( sloní mls, co přivezla švagrová ). Myslím, že to bohatě stačilo. Babička ještě přivezla svůj vyhlášený perník. Takže i tak bylo dost.

Ale vy byste jistě rádi viděli fotky. Několik jich mám. Fotila jsem sice dost, ale nefunguje nahrávání, tak jak by mělo a fotky se dají nahrávat jen po jedné, proto jsem jich nahrála jen pár, abych u toho neseděla týden.


Když kvetou jedlé kytky

9. května 2018 v 22:56 | Hanka |  Recepty
Jaro je u nás o dělání domácích sirupů z jedlých květin.

Jako první dělávám pampeliškový.
Med jistě všichni znáte, takže uděláme ( vlastně neuděláme ) jen jednu věc.
Cukr necháme jen rozpustit, nevaříme dlouho jako med, ale jen krátce, do hustoty řídkého sirupu. A je hotovo.
Naplníme do lahví a buď vypijeme hned, nebo dáme zamrazit na zimu, popř. klasicky zavaříme.

Brzy budou kvést bezy, u nás už pomalu začínají ( tam, kde jsou celý den na slunci ), tak dělám i bezový. Ten je u nás hodně oblíbený.

Ale co jsem zkoušela letos poprvé, to je sirup šeříkový.
Divíte se? Já se taky divila. Hlavně tomu, že jsou šeříkové květy jedlé.
Ano jsou, ale jen ty z obyčejného šeříku. Ty plnokvěté kultivary prý ne.

Pokud jste taky zvědaví na šeříkový sirup, tak si pospěšte, u nás už šeříky začínají odkvétat.

Potřebujete květy šeříku, cukr a vodu.

Jednotlivé kvítky šeříku obereme z větviček ( jde to celkem dobře jen rukou ). Má jich být na jednu várku 2 hrnky, nasypeme 250 g cukru a nalijeme 250 ml vody. Přivedeme k varu a krátce povaříme. Necháme v hrnci vystydnout, přecedíme, slijeme do lahve a máme hotovo. Nic složitého.
Barva tedy nic moc, ale nádherně to voní po šeříku.
Já protože nejsem žádný troškař jsem dělala hned z 4 násobné várky, takže šeříku byl plný košík, ani jsem nepočítala hrnky, cukru rovnou kilo a vody litr.

Tak vyzkoušejte a dejte vědět jak to chutnalo. A výmluvy typu nemám čas neberu. Obírání květů mi trvalo jen chvíli, než jsem vypila kafe a vaření se hlídat moc nemusí, jen chvílemi trochu promíchat. Čistého času tak max. hodinu. A pokud nemáte čas hned sirup slít, může to počkat klidně i do druhého dne, aspoň sirup víc voní.

Až pokvetou levandule, udělám i levandulový.Mrkající

Neodbytní

7. května 2018 v 10:05 | Hanka |  Co se děje u nás
Jistě to taky znáte. U dveří vám zazvoní jeden nebo dva mladí lidé, slušně oblečeni a snaží se vám vnutit to , či ono, poslední dobou nejčastěji nového dodavatele elektřiny, či plynu. Jsou obvykle velmi přesvědčiví a že v mnohých obcích překračují obecní vyhlášku o podomním obchodě, je evidentně vůbec netrápí.

Tak onehdy i u nás. Nejen, že mně vzbudili po noční, ale navíc byli dost neodbytní.
Normálně bych otevřít nešla, ale čekala jsem důležitou zásilku a na poštu se mi pro to jít nechtělo, vlastně bych na to ani neměla čas.

Dva mladíci, tak do max. 25 let oblečeni v tmavém obleku s kravatou. Vypadali jako když se vyšvihli k maturitě. Připadalo mi to trochu přitažené za vlasy, jsem zvyklá na mladé spíše v riflích a tričku než v kvádru. Ale to je asi jen můj názor a jak jsem byla ještě rozespalá, připadali mi trochu jako z jiného světa.

Filipojakubská noc

1. května 2018 v 4:21 | Hanka |  Co se děje u nás
Ahoj, právě jsem se vrátila z našeho každoročního čarodějnického sletu. Bylo to hezké, konečně ( jednou za rok ) jsem mohla být tím, čím opravdu jsem. Pravou a nefalšovanou čarodějnicí a vystupovat pod svým čarodějnickým jménem.
Abyste tomu rozumněli, každá čarodějnice si vybírá své čarodějnické jméno v okamžiku, kdy ukončí čarodějnickou školu a je pasována na dospělou čarodějnici, od své představené je jí předána čarodějnická hůlka a šátek. Jméno musí obsahovat jméno přijaté ( křestní ) a název místa, kde se narodila a chodila do čaroškoly. Mé čarodějnické jméno je Malvína z Děčína.

Každému sletu dospělých čarodějnic předchází velké chystání. Tak i u nás.
Pečlivá příprava mého ustrojení.


Čarodějnický šátek. Čím tmavší, tím vyšší postavení má čarodějnice ve svém klanu. Já už 2 století předsedám našemu klanu, proto mám šátek černý, zdobený stříbrnou nití a zdobený květinami. Nově pasovaná čarodějnice má šátek světlý, převážně bílý.


Obvykle není moc vidět, ale sukně je důležitou součástí pracovního úboru každé čarodějnice. Na barvě nezáleží, musí být ale dlouhá.


Vše zakrývá dlouhý plášť. Je dobře, že je hodně volný a rozevlátý. Při letu na koštěti dotváří tu správnou siluetu.


A takhle všechno dohromady.


A vše v praxi. Zde foto s naším starostou. Ten přece na naší spanilé čarodějnické jízdě Chrastavou nemůže chybět.

Počasí se nám letos mimořádně vyvedlo. Tak teplý konec dubna už dlouho nebyl. K polednímu to sice vypadalo, že bude pršet, ale mraky brzy přešly, dokonce i ten silný vítr se s večerem utišil a my se mohly proletět po širém okolí.

Tak se mějte krásně a nezapomeňte na prvomájový polibek pod rozkvetlým stromem, ať neuschnete.

SLETU ZDAR A ČARODĚJNICÍM ZVLÁŠŤ!!!!