Lidé nepotřebují živelné katastrofy, vyhubí se sami.

Dobojovali jsme s Bojištěm

10. června 2018 v 1:30 | Hanka |  Co se děje u nás
Pro znalce místních poměrů nemusím vysvětlovat co a kde je Bojiště, pro ty ostatní podám vysvětlení.

Historicky je to místo, kde se za 30 leté války odehrála poměrně nevýznamná bitva u Liberce. Bývalo to odlehlé místo dosti vzdálené od okolních domů, jak už nejrůznější bojiště bývají ( vždy to byla bitva u ..., nikdy ne v ...). I do nejbližší tehdejší vsi to bylo několik stovek metrů. To už samozřejmě dnes neplatí a místo zvané Bojiště je uprostřed poměrně husté zástavby. Sice ne úplně v centru, ale ne zase tak daleko.

Ale úplně hlavně posledních několik desítek let tam je poměrně velká škola. Dříve učiliště pro elekrikáře, automechaniky, výtaháře a podobné obory. Poměrně dlouho po Sametu, někdy koncem let 90., kdy populace razantně klesala, docházelo ke slučování, popř. rušení nejrůznějších škol a školek.
Již před Revolucí poměrně vyhlášená škola na Bojišti, najednou zela prázdnotou.
Je to velká budova, dobře vybavená, bylo škoda ji zrušit jako školu úplně. Tak někoho napadlo, že prostě z dobrého učiliště udělá též střední školu s maturitními obory. Nejprve tam umístili gymnázium, jenže to časem nedělalo moc dobrotu, tak se gymnázium zrušilo, či odstěhovalo, nevím a k učilišti se "přifařila" škola mateřská a z některých oborů učebních se udělaly obory maturitní. Vlastně z toho vznikl takový " kočkopes ". A jak to tak v podobných případech bývá, úroveň školy velmi rychle klesala. Tak to je dodnes. Jenže úroveň střední školy dělá především ředitel, učitelé a pak také úroveň výuky.
A teď se teprve dostáváme k tomu zakopanému psu a teprve nyní vlastně začíná náš příběh.



Tonda s Růžou nyní vycházejí ze základní školy, takže již na začátku školního roku se naskytla otázka - kam dál po škole základní.
Zatímco Růža má už poslední dva roky jasno - půjde na kuchařku , Tonda dlouho nevěděl.
Znám jeho příchylnost ke dřevu, tak jsem původně myslela, že se půjde učit truhlářem. Tonda neprotestoval. Na stejný obor jde i jeho nejlepší kamarád, tak se s tím rychle smířil.
Jenže potom někdo z rodiny řekl, že ten kluk není zas až tak blbej a že by měl alespoň zkusit maturitní obor, na "učňák" může jít vždycky, tam ho vezmou i v září.
To je sice pravda, ale kam.
Absolvovali jsme několik dnů otevřených dvěří a obešli docela dost středních škol.
Nakonec se Tonda rozhodl, že zkusí Strojní průmyslovku, obor elekrotechnik. Myslím, že nejvíce ho zaujalo to, že na škole mají 3D tiskárnu a studenti se s ní učí pracovat. No a taky poměrně velký podíl výpočetní techniky.
Jenže další problém - kam jinam dát přihlášku, pokud by na průmyslovce nevzali. Přece jen , je to poměrně výběrová škola a dostat se tam, není úplně jednoduché. Ruku na srdce - Tonda není tak úplně typ, který celý den leží v učebnicích a hltá vše, co se učení všeho druhu týče. Není blbej, ale je línej.
Napadla nás právě škola Na Bojišti, která má podobné zaměření, ale výuka tam není až zase tolik náročná.
Tonda zase tolik školou Na Bojišti nadšen nebyl, ale vzal to jen jako alternativu.
Přijímačky udělal na obě školy a nastalo docela dlouhé čekání na výběrové řízení.
Výsledek přijímacího řízení v prvním kole byl ten, že na průmyslovku se nedostal, na Bojiště ano.
Vzhledem k tomu, že na průmyslovce skončil hluboko pod čarou, rozhodli jsme se, že odvolání podávat nebudeme, že Tonda nastoupí na Bojiště a po prvním ročníku se uvidí, zda znova zkusíme průmyslovku, či ne. Nadšen nebyl, ale souhlasil.
ZÁPISOVÝ LÍSTEK jsme tedy poslali na Bojiště.
Jenže za několik dní najednou koukám, do meilu mi přišlo, že ředitel průmyslové školy vypsal druhé kolo přijímacího řízení. A na obor, který si Tonda zvolil bylo najednou 20 volných míst.
Hned jsem telefonovala na sekretariát, vysvětlila okolnosti a zeptala se, zda má cenu se k nim znova hlásit. Dostalo se mi odpovědi, že s výsledky, kterých dosáhl při přijímačkách by mohl mít dost velkou šanci. Dobrá, zkusíme to znova.
Podali jsme přihlášku znova, bylo nám přiděleno nové ID a 4. června jsme se dověděli, že byl Tonda přijat. HURÁ.
Jeden by řekl, že tedy jednoduše vyzvednete ZÁPISOVÝ LÍSTEK z Bojiště, podepíšete několik papírů a odnesete ZÁPISOVÝ LÍSTEK na strojní průmyslovku.
Taťka se dal slyšet, že tam hned ráno dojde, ZÁPISOVÝ LÍSTEK vyzvedne a odnese na průmyslovku.
Začínáte dobře tušit, jde o zápisový lístek, což je papír o rozměru notýsku, kterým potvrzujete, že na danou školu nastoupíte, ale v případě, že si to rozmyslíte, nebo se dostanete na školu jinou, třeba na odvolání, nebo jako Tonda v druhém kole, můžete si ho vzít proti podpisu zpět. Je to veledůležitý dokument, každý žák dostává proti podpisu jen jeden a náhradní se vydává pouze ve velmi vyjímečných případech.

Jenže co jde jednoduše jinde, nejde Na Bojišti vůbec, v lepším případě složitě.
Taťkovi zápisový lístek vydat nechtěli, že potřebuje jakési lejstro z krajského úřadu, aniž mu pořádně řekli jaké přesně.
Taťka šel na krajský úřad v domnění, že tam vědí, co má mít za papír. Paní K. na školském úřadě ho odkázala dolů na recepci, že tam mu dají co potřebuje a nahoru že už nemusí. Na recepci dostal k podpisu jakýsi papír a až úplně dole na polslední řádce si všiml miniaturním písmem napsané dost důležité informace - POTVRZUJI, ŽE UCHAZEČ NENÍ ŽÁKEM ZÁKLADNÍ ŠKOLY.
- Ale on JE žákem základní školy.
- Tak potom musí zápisový lístek vydat základní škola.
- Základní škola lístek vydala, je na Bojišti a já ho chci zpět, protože syn je přijat na jinou školu a chce nastoupit tam.
- A máte synovu občanku?
- Ne.
- Tak potom vám nemůžeme nic vydat.
Taťka vypadl z Kraje jako čertík z krabičky. Na Bojiště se nevracel, musel utíkat na autobus do Chrastavy.

Doma mi to celé vyprávěl. Dej sem ty papíru, já jim tam zvednu mandle, řekla jsem.
Dostala jsem celou složku.
Celý večer jsem přemýšlela o nejlepším postupu. I ve spaní se mi o tom zdálo.
Ráno jsem dospěla k takovémuto rozhodnutí:
Nejprve půjdu za výchovnou poradkyní na základce. Ta by měla mít o takových věcech přehled.
Jenže paní jen kroutila hlavou, cože to Bojiště vlastně chce a proč. Žádná jiná škola takové věci nechce. Prostě vydá zápisový lístek a šmytec. Vzala telefon a na Bojiště zavolala.
Paní sekretářka prý potřebuje ODVOLÁNÍ PROTI PŘIJETÍ, které vydá krajský úřad.Překvapený
Nechápala jsem, ale dobře. Nerozumím tomu.
Jela jsem do Liberce. Musela jsem se ještě stavit u babičky a u známé květinářky. Tohle vše jsem měla při cestě. Když jsem došla na Krajský úřad , zjistila jsem, že paní, kterou jsem potřebovala je právě na obědě.
Půl hodina čekání. Ještě, že byl v hale příjemný chládek, protože venku bylo nechutné vedro.

Když paní K. konečně přišla z oběda ( tajně jsem doufala, že když se najedla, bude mít lepší náladu a bude přístupnější mé prosbě, bohužel jsem doufala marně ), znova jsem vyjela do 8. patra a znova opakuju, že syn se hlásil na průmyslovou školu a Na Bojiště, že se na průmyslovku v 1. kole nedostal, odvolání jsme nepodávali. Na Bojiště se dostal hned, tak jsme podali zápisový lístek na Bojiště. Jenže ředitel průmyslovky vyhlásil 2. kolo přijímacího řízení a v druhém kole se na průmyslovku dostal. Tuto poměrně jednoduchou věc jsem musela ještě jednou jako blbka opakovat, aby paní pochopila. A co po mně tedy chcete, zápisový lístek vám vydat nemohu. Nerozhodný
Já nechci zápisový lístek, já chci Odvolání proti přijetí. Bojiště to prý chce. Nevím co to je za pitomost, ale Bojiště je jediná škola v Liberci, která se zápisovým lístkem dělá takové potíže.
Ale vy jste nepodávali odvolání, tak pan ředitel postupuje podle zákona a zápisový lístek vám nemůže vydat.
Nevím, o co panu řediteli jde, ale myslím, že usilovat o studenta, který u něj na škole studovat nechce a nebude nemá cenu. A ohánět se zákonem umím taky.

Nicméně po asi další čtvrt hodině jsem zjistila, že ani paní K. mi vlastně nepomůže. Jen jsme naprosto zbytečně debatovaly o tom, že pan ředitel postupoval podle zákona.
A úřední šiml řechtal, až se hory zelenaly.

Vyběhla jsem z Krajského úřadu a vzteky už jsem pomalu viděla rudě. Dokonce mně přešel i hlad. Chtěla jsem jet rovnou na Bojiště, že jim zvednu mandle hned za čerstva. Po chvilce jsem si to rozmyslela a řekla si, že nejdřív zajedu na průmyslovku, třeba mi poradí nějaký fígl, nebo aspoň dají dobrou radu.

Na průmyslovce jsem situaci dlouho vysvětlovat nemusela. Slečna ( či paní ) sekretářka pochopila hned napoprvé.
Jen pokrčila rameny a vzdychla, no jo, Bojiště. Z toho jsem usoudila, že Bojiště takové věci dělá pravidelně, že nejsme bohužel vyjímkou.
Dala mi rozhodnutí o přijetí a řekla, že by mi zápisový lístek proti tomuto rozhodnutí měli vydat. Ještě jsem se zeptala, co mám dělat, pokud by mi ho i přesto nevydali.
Tak si dojednejte schůzku s naším panem ředitelem a domluvte se o přestupu hned v prvním zářiovém týdnu .Pan ředitel si zápisový lístek potom vyžádá oficiální cestou. Nevím proč se tak derou o studenta, který u nich studovat nechce. ( Přesně tohle jsem říkala před chvílí na Krajském úřadě ).
Já asi vím proč - dostávají z kraje peníze podle počtu studentů. Jen nevím , jestli podle přihlášených a přijatých, nebo podle těch, co nastoupili do 1.ročníku.

Sedla jsem na tramvaj a jela na Bojiště. Věděla jsem, kde to asi přibližně je, ale nevěděla jsem přesně. Nakonec jsem to našla.

Nejprve jsem se nemohla dostat do budovy. Když jsem se dozvonila a našla sekretariát, vstoupil mi do cesty ředitel osobně.

Na první pohled absolutně nesympatický padesátník ve světlerůžové košili a i v tom vedru flanelových kalhotech.
Říkám si v duchu - jsem zvědavá na to jednání, že vypadá jako ropucha, za to nemůže, doufám, že má aspoň něco v hlavě. Bohužel neměl.

Zatím ještě slušně ho pozdravím a dožaduju se zápisového lístku na jméno Antoním Háva a opakuju už asi po sté celou storry s přijetím bez odvolání v druhém kole přijímacího řízení. Mávám mu pod nosem rozhodnutím o přijetí , co mi dali na průmyslovce.
Řekl, že to rozhodnutí nepotřebuje, že postupuje podle zákona a že mi lístek vydat nemůže, když jsme nepodávali odvolání a že stejně už nemá sekretářku. Prý to má zamčené ve stole.
Nebyl arogantní, ale podtón té jeho řeči se mi ani trochu nelíbil. K hysteráku jsem měla blíž já, ale zatím jsem se ještě držela.
Snažil se mi vemluvit, že tam jsou dva profesoři, kteří studenty strašně dusí a že už v polovině prváku, nejdéle ve třeťáku si na jeho slova vzpomenu a že budu ještě ráda, když kluka vezme sem. A že obor, který si vybral není výpočetní technika, ale silnoproud...
To mně už dopálilo docela a přestala jsem si brát servítky.
- Tak koukejte, vážený pane, co si vybral ke studiu na průmyslovce můj syn, do toho vám nic není, navíc v prváku mají všechny obory učivo skoro stejné a dělí se to až od druháku a pak dostávají na výběr. Syn mojí sousedky tam právě odmaturoval na stejném oboru, takže mám naprosto přesné informace, navíc jsem to všechno zjišťovala. Vím, že to není lehká škola, ale to snad dobře. Aspoň z ní vycházejí lidi, co něco umí a ne jako tady, že berete každého.
Koukala jsem na výsledkovou listinu z přijímaček. Berete i ty co měli z přijímaček 3 body. Pak se divíte že k vám nikdo kvalitní a chytrý nechce.
A kdyby se náhodou stalo, že by tu školu nezvládal, tak sem určitě nepůjde, i kdyby se měl učit kominíkem.
- Ale jiná škola v Liberci tohoto zaměření není.
- A vy si myslíte jste jediní v republice ?
Tak mi dejte ten zápisový lístek a já jdu. Už mně nebaví se tady s váma dohadovat. Všechny ostatní školy s tím problém nemají, jen vy. Vím to dobře, asi 4 děti v synově třídě dělaly to samé, co my a ty ostatní školy jim jednoduše vydaly zápisový lístek a byl klid.
- Ale já postupuju podle zákona, zaznělo už asi po sté. A nemám tady sekretářku, má to zamčené ve stole. Přijďte si zítra, já vám ho dám.
- Zítra jsem v práci od 7 do 7, ale pošlu sem manžela, ale radím vám, abyste mu ten zápisový lístek dal. Mám nejlepší kamarádku redaktorkou v celostátních novinách, ne v tady v tom místním Babišově plátku. Ale seriozních, žádných drbech a pokud mu ten lístek nedáte , tak asi bude mít o čem psát ( že žádnou kamarádku redaktorkou nemám, to on neví Mrkající).
Řekla jsem mu sbohem a důkladně práskla dveřma.
Doma jsem řekla taťkovi, že mu zítra ten lístek dá, že jsem řediteli pohrozila tiskem.

Taťka tam už otráveně skutečně šel. Vážený pan ředitel měl zase nějaké kecy, jako, že to na průmyslovce Tonda nezvládne a že sekretářka tady zrovna není. Tak si tam taťka sedl na nejbližší židli, podíval se na hodinky a řekl, že mu odteď běží čas, který mu dá k úhradě, protože zbytečně zdržuje.
Najednou to šlo. Pan ředitel měl krabici se zápisovými lístky na stole vzorně seřazené podle abecedy. Chvilku se v tom hrabal jako bába v koksu. U toho hledání povídal taťkovi: vaše paní byla včera pěkně ostrá.
Taťka odsekl, buďte rád, že byla jen ostrá.
Když konečně zápisový lístek našel, taťka po něm chňapnul, řekl něco o tom, že tohle už mohlo být dávno a bez těch cirátů a řečí ( a mého spařeného zadku a stehen, bolavých nohou a stavu blízkému infarktu nebo mrtvici - to jsem si přidala já ) a odnesl ho na průmyslovku.
Tímto jsme skončili boj s Bojištěm.
UF, byla to dřina.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. června 2018 v 9:23 | Reagovat

Papíry, papíry a zase jen papíry... svět vládne papírům! ;-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. června 2018 v 10:02 | Reagovat

Řekla bych, že to byl spíš boj o peníze na studenta. Jak vidno blbců nebo snad vyčůránků bude pořád dost. Účel světí prostředky a je dobře, že jste mu pohrozili.

3 Hanako Hanako | 10. června 2018 v 16:05 | Reagovat

Upřímně přeji Toníkovi, ať se mu na průmyslovce daří!! :-)

4 Hana Hávová Hana Hávová | 10. června 2018 v 20:25 | Reagovat

[1]: Obráceně - papíry a předpisy vládnou světu :-?

5 Hana Hávová Hana Hávová | 10. června 2018 v 20:30 | Reagovat

Jistě v první řadě jde o peníze za studenta. Asi mu to občas i vyjde. Rodičům se nechce někdy bojovat až do konce, tak raději nechají syna na Bojišti, aby si ulehčili práci. 8-O

6 Hana Hávová Hana Hávová | 10. června 2018 v 20:31 | Reagovat

[3]: Děkujeme, budu ho honit ať maká. :-)

7 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. června 2018 v 9:40 | Reagovat

:-(Hani, máš můj obdiv. Přeji Toníkovi ať se mu ve škole daří a líbí se mě, že se nedáš. :-)
Redaktorka byla pecka :-D, já sice redaktorka nejsem, ale do místního tisku píši. Nedám se, lumpům a podobným chytrolínům nic nedaruji. :-)

8 Hana Hávová Hana Hávová | 13. června 2018 v 12:11 | Reagovat

[7]: Pokud někdo má připomínky pouze k mé osobě, nechám to být a pomyslím si něco o zadní části, ale jak se někdo otře o mou rodinu, nebo o mé přátele podobným způsobem jako ředitel Bojiště ( ten si titul PAN ŘEDITEL nezaslouží ), měním se z mírumilovné Panny na lvici, která brání své mladé. A to potom není radno si se mnou zahrávat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama